Evropská unie na začátku nového tisíciletí uskutečnila na poli lidských práv pozoruhodný pokrok, včetně přijetí prvního závazného katalogu lidských práv evropského unijního standardu. Po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost lze mluvit o ochraně lidských práv v rámci několika základních systémů, a dokonce i o dalších nástrojích typu soft-law.
Monografie vydaná v angličtině se zaměřuje na perspektivu budoucího vývoje Evropské unie a evropského práva s ohledem na deklarovanou reformu EU a v reflexi na již zcela konkrétní politické návrhy.
Publikace je reflexí efektivnosti a fungování Lisabonské smlouvy během téměř dvou let její platnosti. Lisabonská smlouva je jedním z nejdůležitějších aktů primárního práva EU, jehož hodnocení je obecně poměrně rozporné. Kniha nepojednává o této smlouvě komplexně, ale soustřeďuje se na její sporné body a jejich dopady ve vybraných oblastech.
Publikace je sondou do tradičních institutů materiálního práva EU (realizace čtyř základních svobod a právo hospodářské soutěže) a zároveň se zaměřuje na relativně nové oblasti, které se v poslední době dynamicky rozvíjejí. Širší dimenze je vyhrazena otázkám prostoru svobody, bezpečnosti a práva.
