Básník a slamer Ondřej Hrabal se ve své třetí sbírce, která se jazykově rozpíná od útržkovitých záznamů po rozbujelou imaginaci vášně, obrací zejména do minulosti – té intimní v doteku s kolektivní. Zpochybňuje prastaré příběhy, ale zpochybňuje vlastně i jazyk jako takový, lidskou řeč.