V některých pohádkách se tvrdí, že ve mlýnech straší. O tom já nic nevím. Ale i bez strašidel nabízí mlýny spoustu podivuhodností. Víš, jak voda a vítr dokázaly otáčet těžkým mlýnským kamenem, řezat dřevo, bušit obřím kladivem nebo vysoušet jezera? Komu se říkalo stárek a kdo byl sekerník? Ne?
Hrad má hradby, to je jasné. Co se však skrývá za nimi? Ve vysoké věži, v krásně vyzdobených komnatách nebo v komůrce zvané prevét? Kdo na nádvoří chřestí zbrojí, prozpěvuje si v začouzené kuchyni a řehtá ve stáji? A co se zde děje v době slavných turnajů a hostin, válečného obležení nebo jen ve všední den? Hryže tě zvědavost?
Problematika životního prostředí dnes patří v českém umění k „horkým“ tématům a stále zřetelněji ovlivňuje uvažování a jednání mnoha autorů a autorek, institucí i jejich návštěvníků. Není to však tak dávno, co zde environmentální rozprava hrála jen marginální roli. Co se změnilo? Kdy, jak a proč se k ní začala obracet pozornost?
Gradující problémy životního prostředí se staly v posledním půlstoletí ohniskem široce rozprostřeného a rozvětveného společenského diskurzu, který záhy zaujal i některé umělce a nalezl ohlas v jejich tvorbě.