Když nacisté vtrhli do cizí země, neměli v úmyslu nastolit spravedlivou vládu. Ba naopak. Rozkrádali historické poklady, průmysl i přírodní zdroje poražených národů s cílem prosadit německou nadvládu a nastolit v Evropě Hitlerův nový řád.
Jak se mohlo stát, že se národ, v němž se zrodili velikáni jako Goethe, Beethoven, Bach, Schiller, Einstein, Kant a Hegel, nechal ovládnout skupinou kriminálníků, sadistů a úředníčků?
Ve druhé světové válce hrozilo židovskému obyvatelstvu vyhlazení. Mnoho Židů odmítlo kráčet pod dohledem nacistů vstříc jisté smrti s rukama nad hlavou, ale nadechlo se k heroickým činům. Vězni v Sobiboru a Treblince zorganizovali úspěšná povstání, zatímco v Auschwitzu vyhodili do vzduchu krematorium i za cenu obětování vlastních životů.
Po konci výmarské republiky nacisté jasně hlásali snahu maskulinizovat život v Německu. Ženy se měly stát věrnými manželkami v domácnosti a rodit další árijské bojovníky. Přesto se mnohé z nich aktivně zapojily do politického života a dále šířily a propagovaly Hitlerovy myšlenky a zastávaly i další důležité posty.
Kniha Život v Třetí říši ukazuje na základě rozhovorů s pamětníky a také soukromých dopisů a deníků, jak vypadal život v Německu od prvních dnů vlády nacistické strany až po závěrečné hodiny „tisícileté říše“.
Každý, kdo si přeje pochopit povahu zla, nemůže učinit nic lepšího, než se zabrat do stránek této knihy. Nacisté byli odpornou směsicí zločinců, hrdlořezů, ztracených existencí, sadistů a úzkoprsých úředníků, které spojovala jen filosofie nenávisti a láska k drancování. Čím větší byla jejich moc, tím příšernější byly jejich zločiny.
Byli přední muži Třetí říše psychicky narušení?