Rozmarný příběh osmnáctileté doručovatelky Hany z prostředí nakladatelství v Bratislavě se odehrává v padesátých letech 20. století. Tehdy bylo lehké dostat se do vězení, jako se to podařilo Haninu otci. Hana se se situací musí nějak vypořádat, a tak začíná její nový život – obyčejný život v absurdních časech a její hořkosladká cesta mezi knihami.
Písal sa rok 1981, keď sa Pavel Taussig rozhodol vytvoriť pre svojho staršieho syna k jeho jedenástym narodeninám svoj životopis, ktorého súčasťou boli aj spomienky na koncentračný tábor. On sám mal totiž presne jedenásť rokov, keď sa ocitol v Auschwitzi. Aj vďaka svojej silnej a nezlomnej vôli prežil hrôzy, ktoré sa tam diali.
Jan Werich byl dle vlastních slov zarputilým kinomolem. Žel, v poválečném čase to nebyla oboustranná láska, u filmu nacházel jen nepatrně příležitostí. Zato nezapomenutelných. A ty jeho filmy, na které se zapomnělo, zase rozhodně patří mezi pozoruhodné – např. ruský Pád Berlína či Pětadvacátá hodina s Anthony Quinnem.
Magické slovo Barrandov! Hvězdy stříbrného plátna!
České filmové trháky, které s nadšením sledovaly a sledují statisíce diváku, mohly často vypadat jinak, než jak je známe. Během natáčení se měnila jména režiséru, účinkovat v nich měli jiní herci, některé původní scény vyškrtla cenzura a další naopak vznikly spontánně až na place.
Renomovaný filmový historik Pavel Taussig v jedné ze svých nejúspěšnějších knih hodnotí každý herecký vklad do zlatého fondu české kinematografie a přináší i méně známá fakta o šťastných či truchlivých životních momentech slavných osobností, mezi jaké bezesporu patří Vladimír Menšík, Nataša Gollová, Jiří Hrzán, Jiří Sovák, Dana Medřická,
Byli ochotni položit život i za nás – skuteční hrdinové, na které se velmi rychle zapomnělo, nebo zůstali úplně neznámými – služka u Heydrichů, která riskovala život pro druhé, popravený profesor příbramského gymnázia, jehož osud inspiroval vznik povídky a filmu Vyšší princip, „táta parašutistů“, rozvědčík od Berounky a jiní.
Jindřich Plachta patřil k nejobsazovanějším hercům své doby. Známe ho hlavně z komedií, jeho vytáhlé tělo bylo samo o sobě gagem. Jaká však byla komikova skrytá tvář?
V roce 1981 sepsal Pavel Taussig pro svého staršího syna k jeho jedenáctým narozeninám svůj životopis. To proto, že i jemu bylo jedenáct, když se ocitl v Osvětimi. Poté přežil ještě tábory Mauthausen, Melk a Gunskirchen a pochod smrti. Při popisování zážitků použil jen své vlastní zápisky.
Každého roku přibývá bohužel dost umělců, jejichž životní příběh se uzavřel, a oni už také mají své čestné místo na filmovém nebi vedle svých předchůdců či kolegů.
Vlasta Burian je v povědomí Čechů znám především jako filmová hvězda první republiky. I v době okupace zářil Burian na stříbrném plátně v českých komediích, které měly u porobeného obyvatelstva navodit pozitivní pocit a dojem idylického života v kulisách Protektorátu. Kolaboroval přitom, po válce odsouzený a zostuzený Burian, anebo ne?
Rozmarný príbeh osemnásťročnej doručovateľky z prostredia nemenovaného vydavateľstva krásnej literatúry v Bratislave. Odohráva sa v päťdesiatych rokoch minulého storočia, keď bolo ľahko dostať sa do väzenia, čo sa podarilo aj Haninmu otcovi. Napriek poľutovaniahodnej skutočnosti je to príbeh veselý, chvíľami azda až príliš.
Obnovené a rozšířené vydání knihy známého filmového historika o jedné z nejpopulárnějších dvojic českého filmu. Z boubelaté Toničky Valečkové, ze které chtěla mít maminka švadlenu, vyrostla nejznámější česká filmová maminka Antonie Nedošínská, Theodor Pištěk ztvárnil během své strmé herecké kariéry přes tři sta filmových postav.
Podmanivou a dávno odvátou vůni pravého českého bijáku zachytil autor, filmový historik Pavel Taussig, v sérii vyprávění o slavných filmech, hercích a událostech, které provázely jednotlivá natáčení. Učinil tak se znalostí věcí a s notnou dávkou smyslu pro humor.
Víte, že chybělo jen málo a film Pyšná princezna královnou – pokračování kultovní pohádky po 20 letech – byl skutečně natočen? O čem si povídal Marián Labuda s filmovým Otíkem maďarsky?