O zlotřilých drátenících, jejich všehoschopných hrncích, záludném deštníku a nenasytných knihách, o zámku, který se mění v lesní boudu, o boudě, která si počíná obráceně, o náhlé zkáze plechové flotily, o líté bitvě v černošickém lese, o hře na harfu a dalších hrůzách popsaných řadou hodnověrných svědků, počítaje v to paní Majerovou, potok,
Kniha je pokusem o ucelený výklad základních výkonů a předpokladů, na nichž stojí narativní fikce, o analýzu klíčových funkcí jazyka fikčních textů a vymezení významu různých typů výpovědí o fikčních postavách.
Dějištěm i hybatelem příběhu je místo s pohnutou historií: opuštěný dům ve slezské Vidnavě, v němž býval kněžský seminář, pak zajatecký lágr, po něm lazaret wehrmachtu a po něm dětská ozdravovna. Hlavní část textu psaného na rozhraní žánrů tvoří záznamy v sešitu nedávno nalezeném v tamním archivu.
Příběh knihy Anička, mluvící potok a další chovanci ústavu paní Majerové se odehrává v současnosti ve starém černošickém domě, o němž je známo, že v letech 1913–1920 sloužil jako sirotčinec.
