Duchovní unikání - používání duchovních praktik a postojů tak, abychom se vyhnuli nutnosti řešit emoční bolest, nezhojené rány a vývojové potřeby - se objevuje natolik často, že si ho naše kultura téměř nevšímá.
Emoce tvoří spojovací článek mezi našimi pocity, myšlenkami a vším, co nás formuje - a to na mnoha úrovních. Přesto tento zdroj síly, svobody a napojení zůstává mnohdy nevyužitý.
Bolest a utrpení nejsou totéž. Bolest je nevyhnutelná, utrpení je volitelné. Je-li bolest vědomě pociťované zranění, utrpení je dramatizace tohoto zranění, která nás staví do role zraněného a izoluje nás od syrové skutečnosti naší bolesti.
Mám všechno - skvělou práci, dobrý vztah i životní styl - tak proč jsem tak nespokojený a cítím se osamělý? Proč nejsem šťastnější ve svém osobním vztahu? Jak můžu víc dávat najevo svou mužskou sílu - aniž bych patřil mezi hlupáky, kterými všichni opovrhují?