Schweblin napsala postmoderní vícehlasou hypnotickou novelu, která se čte jedním dechem. Těžko určit, jestli je to sen, realita, horor či noční můra.
Samanta Schweblin (1978) je po Lugonesovi, Bioy Casaresovi a Cortázarovi novou královnou laplatské fantastické povídky. Zdánlivě obyčejné příběhy od prvních řádek navozují zvláštní atmosféru, naznačující, že není úplně všechno v pořádku; s napětím čekáme, kdy se něco zvrtne.