Siegfried Lenz (1926–2014) proslul zejména svými romány, jeho povídková tvorba ale také stojí za pozornost. Texty jsou sice literárně náročné, zároveň však poetické a nadčasové – dotýkají se témat mezilidských vztahů, paměti, moci, relativity. Povídkový soubor obsahující třináct textů vychází česky vůbec poprvé v překladu Jany Zoubkové.
Román jednoho z nejvýznamnějších německých poválečných spisovatelů otevírá téma dezerce, které bylo v Německu po druhé světové válce tabuizované. Také z toho důvodu vyšel román, původně napsaný roku 1951, až dva roky po autorově smrti v roce 2014, poté co byl nalezen v jeho pozůstalosti.
