Uplyne ještě rok těch vod, než řeknu: Nezajímá mě ani úkosem pohledu přes tvoje rameno! Ani úlomkem existence! Byl jsem slepý a hluchý.
Sedíme na římse tmavého světa, u stolu, hájeného hrstkou elektronů z mýtické elektrárny. V parčíku ve větvích zachycený kus igelitu, znamení nevalné naděje, která si protiřečí. Ale zůstáváme sami sebou. Trváme na svém, jako zvířata nebo rostliny. Být sám sebou obnáší permanentně se vydávat skutečnosti.
Básník a publicista. Žije v Pardubicích a pracuje jako památkář chrudimského regionu. Jeho básnickým debutem byla epická skladba Půlnoční země ve sborníku Klíčení (1985). Ve sborníku Prvovýstupy (1989) pak publikoval rozsáhlejší básnickou skladbu Dům z kostí.