Irena Šťastná v sedmé sbírce rozšiřuje své časové a prostorové perspektivy při načítání lidského života. Ale je to drásavá snaha. Znovu se totiž ukazuje, že jeho běh se v neměnném a neústupném rytmu opakuje. Jedny děje jsou nahrazovány jinými a uprostřed nich se mění jen obrysy lidských bytostí.
