Karel VI. (1711-1740), poslední mužský Habsburk, byl panovníkem, za jehož vlády dosáhla říše domu rakouského největšího územního rozmachu a k vrcholnému rozkvětu dospěla také středoevropská barokní kultura. Korunovace tohoto císaře a jeho manželky Alžběty Kristýny roku 1723 v Praze byla největší světskou slavností své epochy.
Zobrazování panovníka na potridentském sakrálním obrazu představuje zvláštní, dosud souvisle neprozkoumaný fenomén umění raného novověku. Autor předkládané knihy jej klade do vztahu se soudobou, nebývale vystupňovanou panovnickou aktivitou na poli církevního patronátu a s potřebou panovníka po dostatečně viditelné osobní reprezentaci v sakrálním prostoru.