Gould se v knize Lživé kameny z Marrákeše zabývá počátky paleontologie od 16. do 18. století, ukazuje snahu pochopit fosilie, zabývá se historickými omyly při výkladu nálezů fosilií (včetně samotného Galilea). Další eseje věnuje nejvýznamnějším osobnostem přelomu 18. a 19. st. (Lavoisier, Buffon, Lamarck).
Poslední svazek esejů nedávno zesnulého amerického paleontologa se opět velmi čtivou, jak je pro tohoto autora typické, přitom však seriózní formou zaobírá aktuálními problémy studia života v geologické minulosti Země.