Poslyš, Pettsone! Umíš snožmo doskákat až do domku? Fiškus umí skoro všechno na světě, to se přece ví!
Ten Fiškus se ale má. Slaví narozeniny třikrát do roka. Ptáte se proč? No přece protože je to náramná legrace!
Děda Pettson si ráno rád přispí, ale s Fiškusem šijí všichni čerti už ve čtyři!
Děda Pettson má ve svém kurníku deset oprsklých slepic. Kocourek Fiškus se s nimi rád škádlí, a to se pak prohánějí po dvoře a často spolu vyvedou nějakou neplechu. Slepice jsou totiž hned po Pettsonovi Fiškusovy nejlepší kamarádky. Jednoho dne však Pettson donese slepicím kohouta a je zaděláno na pořádný malér. Slípky jsou z kohouta úplně paf.
Léto je nenávratně fuč, venku se ochladilo a za oknem panuje pochmurné počasí. Děda Pettson má špatnou náladu. Nechce se mu nic dělat — zrýt brambořiště ani nasekat dříví, natož hrát si s Fiškusem. Celé hodiny jen sedí u kuchyňského stolu, kouká a nespokojeně bručí.
Lišky se přece nestřílejí! Na ty je potřeba vyzrát. Kocourek Fiškus a děda Pettson si spokojeně žijí na malebném statku uprostřed švédského venkova. Ovšem jejich život není ani zdaleka poklidný!
Pro Fiškuse s Pettsonem jsou i Vánoce dobrodružstvím! Vánoce se blíží a Fiškus si ze všeho nejvíc přeje spatřit vánočního skřítka. Děda Pettson kocourkovi neprozřetelně slíbí, že k němu skřítek na Štědrý večer určitě přijde. Jenže jak to zařídit? Vždyť vánoční skřítci neexistují!
Voňavé dálky a romantika pod stanem v podání Fiškuse a Pettsona! Kocourek Fiškus objeví na půdě podivný buřtík, ze kterého se vyklube — považte — stan!
Nač pěstovat zeleninu, která nikomu nechutná? Krásný jarní den přímo vybízí k práci na zahradě. Děda Pettson zryl půdu, zasel semínka a vysadil brambory. Filuta Fiškus, který s Pettsonem rozhodně nesdílel představu, že v zeleninové zahradě se má pěstovat zelenina, si zasadil své nejoblíbenější jídlo — masovou kuličku!
Dobrosrdečného dědu Pettsona a jeho roztomilého kocourka Fiškuse už znáte. Ale jestlipak víte, jak vlastně děda k mluvícímu kocourkovi přišel? Inu, to bylo tak… Děda Pettson žil úplně sám a bylo mu smutno. Na ženění už byl trochu starý, hovory se slepicemi stály za pendrek, a tak mu sousedka přinesla mňoukající krabici. Jenže odkdy krabice mňoukají?
Veselý príbeh nerozlučnej dvojice starého pána Petsona a jeho kocúra Findusa z dielne švédskeho autora potešil deti i dospelých v mnohých krajinách. Bolo krásne ráno. Lístky pučali, tráva rástla, vtáčiky si pospevovali. Všetky malé stvorenia neúnavne liezli a poletovali, čo im sily stačili.
