Text, který provádí čtenáře českou krajinou, vychází z přesvědčení Simona Schamy, že krajina má paměť nejen geologickou, ale především i kulturní. Vypůjčuje si z literatury, prózy, deníků, dopisů i básní obrazy konkrétních míst a skládá je tak, aby vynikla přirozená osa - vertikála nebo horizontála.
