„Pokouším se o křehkou chůzi mezi otevřeností a zahaleností,“ charakterizovala svou poezii v nedávném rozhovoru Tereza Šustková (nar. 1991). A tato věta dobře přiléhá i ke třetí sbírce básnířky, která citlivě a osobitě rozvíjí bohatou tradici naší spirituální lyriky.
Po debutu Skrýše (2018), který vzbudil zaslouženou pozornost, přichází básnířka s dalším, ještě vyzrálejším a koncentrovanějším souborem.
„Věřím ve věčnou platnost slova…“ říká Tereza Šustková (nar. 1991) v debutu, který volně odkazuje k tradici české spirituální poezie. Své jemné a koncentrované svědectví však nebuduje zvenčí, „ohlasově“, ale z nitra, s pokornou péčí a důrazem na smysl, tvar a neexhibující obraznost každého verše.