Alois se rozhodne s pomocí lana a háku tajně vrátit do svého rodného domu, který musel být dříve prodán a jehož noví vlastnící jej přestavěli na prasečák. Mezi romantickými představami a realitou je však rozdíl, a tak se místo návratu do minulosti odvíjí nová budoucnost, ve které láska, čest i klukovská spontaneita začínají něčím páchnout.
Už název sbírky zachycuje protiklad. Pokud hrdinství nazveme „obvyklým“, zařazujeme ho do času, zbavujeme jej kouzla, navíc z něj děláme něco rutinního. Ale neměli bychom být „hrdiny“ zcela samozřejmě?
Je mýtus něčím, co nás předchází, nebo spíš něčím, co očekáváme?