První díl dvoudílné studie zachycuje především proces vnitřní strukturace lidského nitra a sebepojetí v antickém Řecku mezi 8. a 4. stoletím př. n. l. Kniha sleduje ustavení a prosazování konceptu „duše“ (psýché), která postupně nahrazovala pluralitu psychických funkcí dominujících za Homéra.
Třetí díl Věštění v antickém Řecku s podtitulem Země a mrtví přináší ve třech oddílech výklad pěti skupin induktivních věštebných technik, jež byly využívány v řecké a římské antice nebo ve středověku.
Druhý díl studie souborně nazvané Věštění v antickém Řecku nese titul Tělo a sny a ve své první části přináší výklad věštebných technik soustředěných především na tělo, jež byly z velké části využívány nejen v antice, ale i později ve středověku.
Sedmice mudrců, kteří působili v Řecku archaické doby a mezi něž byli mimo jiné řazeni i slavný filosof Thalés z Mílétu a athénský mudrc a zákonodárce Solón, reprezentuje formu moudrosti, která se projevovala zejména stručnými sentencemi s morálním podtextem.
Závěrečný díl rozsáhlého empedokleovského opusu nabízí detailní komentáře textů vydaných v předcházejícím druhém svazku. Autor se snažil podchytit všechny sporné a nejasné prvky, přehledně představit jejich možná řešení a zasadit je do kontextu minulého i současného bádání.
Po teoretické studii, v níž se autor zaměřil na výklad života a díla předsokratovského filosofa Empedoklea (Praha 2002), přináší druhý svazek edici všech řeckých zlomků a svědectví, kterou provází paralelní český překlad.
Jako většina předsókratovských nauk, je i filosofie Empedokleova kosmická. Věnuje se hierarchii a původu světa, bohům a člověku jako jednotce uzavřené v rámci tohoto celku. Empedoklés – „muž boží", poetik přirozenosti, náboženský básník, kočovný lékař, divotvůrce. Poprvé postavil čtyři základní elementy jako rovnocenné vedle sebe.
