Svatovalentinský svátek (14. únor) je jedním z mála dní v roce, kdy většina mužů a žen nemyslí na sebe, ale na své milované. Přestože svátek považuje většina Evropanů za komerční oslavu dovezenou z USA, stále častěji je připomínána i jeho původní duchovní podstata, která se zrodila z rytířských ideálů na evropských středověkých panovnických dvorech.
Po Abecedě Vánoc a Abecedě Velikonoc nabízí autorka Valburga Vavřinová Abecedu, která nás zavede do světa maškar, vydlabaných dýní, rakviček se šlehačkou, svíček, vzpomínek na mrtvé, smutku i veselí… Dozvíme se, do jaké míry byl předobrazem těchto svátků (anglosaský Halloween, jihoamerický Den zemřelých, španělská Noc čarodějnic, západokřesťanské
Jedním z nejstarších názvů Velikonoc je latinské slovo pascha. Pochází z aramejského a řeckého označení Velikonoc, odvozeného z hebrejského pesach. V anglosaském a germánském světě jsou Velikonoce nazývány slovy Eastern a Ostern. Názvy snad vznikly podle bohyně jara Ostary (Eostre) či zkomolením středohornoněmeckého Urständ (zmrtvýchvstání) nebo Osten (východ).
Víte, co je I.N.R.I.? Víte, co je liturgický rok? Víte, co jsou roráty? Víte, co je Urbi et orbi? Víte, co je Yule?
Volně na výše uvedenou ediční řadu Průvodce všedním životem navazuje její závěrečný svazek zasvěceného průvodce nejvýznamnějšími svátky křesťanského i občanského kalendáře, zvyky a obyčeji, které slavíme nebo si připomínáme v průběhu roku. Publikace je vybavena bohatým obrazovým materiálem.