Každá žena má spoustu sester, nejen těch biologických. Jsme si navzájem terapeutkami, pečovatelkami, krotitelkami i trenérkami. Bez žen kolem nás by byl život o mnoho chudší a leckdy i kratší... Veronika Valíková věnovala každé ze svých mnoha sester jednu povídku. Někdy jako podanou ruku, jindy jako vyznání či výčitku.
Kdyby se Don Quijote pokusil svést souboj s českým školstvím, pokorně by se za pár hodin vrátil k větrným mlýnům. O tom je přesvědčená i češtinářka Tereza, jíž dělá ze života peklo byrokracie a despotický ředitel. Naštěstí má podobně naladěné kolegyně, studenty s otevřenou myslí i Čaroděje, který jí vykouzlí v duši klid spolehlivěji než Neurol.