Básník Vít Slíva si v letech 1977 až 2008 vedl soukromý deník nazvaný Dnění, čítající více než 3500 stran. Tento soubor, jenž obsahuje jak poetické záznamy všedního dne, tak příležitostné básně, se v českém literárním prostředí stal určitou legendou.
Třináctá sbírka „žijícího klasika“ české poezie, obdivovaného barda Víta Slívy, koncentruje nejvyšší kvality básnictví tak, jak je Slíva svou tvorbou ztělesňuje: myšlenkovou pronikavost a nedostižnost v uchopování, rozžíhání a zastavování životní zkušenosti, otevřenost v citlivosti a jazykovou a vyjadřovací nasycenost – jednoduše krásu, jíž se lze
Láska smrt Bůh. Trojúhelník úplnosti a zároveň orné pole poezie. Sbírky Víta Slívy jsou si v mnohém podobné, a přesto v každém z jeho čtrnácti opusů najdeme něco navíc. Zde je to časová žeň. Rozevlátá obraznost ustupuje sevřenějšímu tvaru, v němž je i místo pro zámlky a gnómy.
Kolik toho unese báseň?
Vít Slíva je už v povědomí současné české poezie zapsán dostatečně jasně a čitelně.
Slívova desátá. Jistý kritik o něm kdysi napsal, že je "básníkem toho, co odchází". Ano, Vít Slíva (nar.
Nová řadová sbírka respektovaného autora navazuje na to nejlepší z jeho poetiky a otevírá novou básnickou řadu Hosta určenou především zavedeným autorům. „V oblasti česky psané poezie konce dvacátého století zaujal Vít Slíva místo novodobého klasika.