„Jungova myšlenka individuace jako procesu morální evoluce je myšlenkou navýsost duchovní. Nejde tady už o dokonalého a odtažitého Boha, který shůry shlíží na člověka v jeho marném a hříšném úsilí stát se dobrým, ale o zaníceného a stále se vyvíjejícího Boha, jehož vědomí závisí výhradně na lidském vědomí.
Autor tvořivě uplatňuje principy metody a teorie analytické psychologie nejen jako zkušený badatel, ale i jako nadaný esejista, který je s to přesně v pravou chvíli dosadit za abstraktní výklad ještě ilustrující živou metaforu.
Vlado je člověk, který “má rád svět”, a to velmi konkrétně a vřele, což je myslím jasně zobrazeno v jeho práci Matrix, Psýché, Realita. Tato práce je “tekutého charakteru”. Taková povaha může u některých autorů znamenat nejasnost či nevyhraněnost.