Vápencové skály, bukové lesy, orchidejové louky, rozmanitá fauna či minerální prameny. To vše a ještě mnohem víc jsou Bílé Karpaty, pohoří, jehož ráz odpradávna utvářela lidská ruka. Vydejte se do magií opředeného domova žítkovských bohyní, jehož pestrost se odráží nejen v přírodě, ale také v bělokarpatském kulturním dědictví.
Tato kniha je poctou příběhu zanikajícího fenoménu výjimečných kopaničářských žen- a také muži, který byl část svého života katolickým farářem.V textech o žítkovských bohyních, které byly publikovány v posledních letech a v nichž mezi nacisty, estébáky a opilci pobíhají v transu lesbické ženy, se z něj stala takřka smyšlená postava.
Když se před sedmdesáti lety chýlila ke konci už druhá velká válka první poloviny 20. století, zdálo se, že hekatomby obětí budou mít pro lidstvo natolik odstrašující a terapeutický účinek, že se do podobných šíleností přestane pouštět. Přísliby vítězů však vydržely pouze krátkou dobu.
Autor této knihy se pokouší o rekonstrukci skutečného příběhu amerického letce Josepha (Joe) E. Sallingse, jehož letoun byl napaden a zničen německými stíhači v Letecké bitvě nad Bílými Karpaty dne 29. srpna 1944. Po seskoku padákem byl nalezen rodinou z malé moravské vesnice, která se rozhodla ukrýt jej před německými okupanty.
Jak málo mluvíme o smrti, umírání, konci života. Většinou se těmto tématům vyhýbáme a když už na něj přijde řeč, snažíme se je přejít mlčením, uniknout od nich nebo je nějak zlehčit v domnění, že nám se smrt vyhne. Když se někdo narodí, jsme šťastni, a když někdo zemře, pláčeme. V Tibetu ovšem říkají, že by to mělo být naopak.
