Za panování Rudolfa II. nastává zlatý věk židovstva, přesto vznikají v české společnosti protižidovské nálady. Jejich nositelé se neštítí ani vraždy, aby zavdali příčinu k protižidovskému pogromu. Tomu se snaží všemi prostředky zabránit bohatý židovský bankéř Maisl.
Mladší syn císaře Ferdinanda III. Leopold se připravuje na kněžskou dráhu, „učí“ ho jeho strýc Leopold Vilém, který byl biskupem a velmistrem Řádu německých rytířů. V roce 1654 však náhle umírá jeho starší bratr Ferdinand IV. a Leopoldovi se otevírá cesta k trůnu.
Jošt, Jan Soběslav a Prokop. Tři synové moravského markraběte Jana Jindřicha vedou spory kvůli majetku. A především mezi Joštem a Prokopem je situace opravdu napjatá. Rozepře se snaží uklidnit sám král Václav IV., ale ve světě plném intrik a přetvářky za to málem zaplatí životem.
Králi ve stínu jsou myšleni panovníci Vladislav a Ludvík z rodu Jagellonců. Román líčí jejich životní osudy, vypráví např. o stavbě Vladislavského sálu v Praze na Hradčanech, ale i o Vladislavově netradičním přístupu k výběru manželek.
Věčné téma – vztahy mezi rodiči a dětmi – se táhne jako vodící nit novým historickým románem Zdeňka Grmolce. Prolínají se v něm osudy Šimona Vidláka, příslušníka zchudlého rodu pocházejícího ze Svatoslavi na Třebíčsku, barona von Dobenaua, ale také Marie Terezie a jejího poslání „služby“ říši a „služby“ rodině.
O době panování Karla VI. Habsburského vzniklo v české i světové literatuře velmi málo beletristických děl, román Pod křídlem anděla, který zachycuje převážně dobu Karla VI., otce jediné vládnoucí ženy na českém trůnu – Marie Terezie, tuto mezeru vyplňuje.
Kniha je souborem krátkých literárních útvarů, z nichž některé Zdeněk Grmolec publikoval i v Českém rozhlase Brno a na stanici Vltava. V oddílech Konfese dřevu a Konfese kameni uvažuje autor nad tím, jak může člověk pojmout tyto přírodní materiály neužitkově, tedy duchovně.
Protože Zdeněk Grmolec (nar. 1947) ve svých nejstarších povídkách psal o vinobraních a zabijačkách, pasovali jej po vydání prvotiny (vyšla v Československém spisovateli na podzim hektického roku 1989) málem na folkloristu. Brzy se však ukázalo, že venkov je pro něj prostorem, ve kterém lze ukázat mnohem víc — mizení podstatného z člověka i z dějin.
Druhou manželkou Zikmunda Lucemburského se překvapivě stává Barbora Celská, žena, kterou kronikář Enea Silvio Bartolomeo Piccolomini, pozdější papež Pius II., nazval Messalinou i Černou královnou. Je vášnivá, divoká, skrývá mnohá tajemství a se Zikmundem údajně tvoří nejkrásnější pár Evropy.