Kniha ukazuje různé koncepty dějin filosofie jako alternativy určení filosofie, je záměrně provokativní až subverzní, ne však alternativní po způsobu záhadologů a podobných "alternativců".
The Philosophy of Living Nature je anglickým překladem přepracované verze Kratochvílovy knihy Filosofie živé přírody (1994), dnes již klasické práce zabývající se přirozeným světem a možnostmi jeho poznání.
Monografie o Anaxagorovi představuje intelektuální proměnu starší iónské přírodovědy a archaické filosofie v duchu „osvícenství“ řecké raně klasické doby. Ne náhodou se prý v Athénách Anaxagorovi přezdívalo „Rozum“. Nejen že „přinesl filosofii do Athén“, ale také ji proměnil tím, že hledal stálý základ změn všech věcí.
Kniha představuje dějiny filosofie od archaického Řecka do konce evropské renesance sledované v kontextu dějin vědy, náboženství a kultury jako celku. Na rozdíl od jiných dějin filosofie je zde kladen důraz na dobový rámec výkladu filosofických nauk, které proto nejsou zařazovány do uměle vytvořených "-ismů".
Obsáhlý výklad všech zachovaných zlomků díla Hérakleita z Efesu chce ukázat, že tento myslitel není „Temný“, ale že „ve svém spise se vyjadřuje jasně a srozumitelně, ... stručnost a pádnost výkladu je totiž neporovnatelná“, jak tvrdí pozdně antický doxograf Díogenés Laertios.
Aj filozofia môže byť zábavná, hlavne pokiaľ sa autor zaoberá myšlienkou - korytnačku nedobehne žiadna vychytralosť.
