Církev československá (od roku 1971 Církev československá husitská) vznikla v roce 1920 ve snaze o podnícení nové české reformace, chtěla dát občanům nové republiky moderní, národně uvědomělé náboženství. Získala přitom bezmála milion členů a po většinu 20. století byla druhou největší českou církví.
Kniha analyzuje disparátní vývoj náboženství, církví a religiozity v České a Slovenské republice po rozpadu společného státu. Zatímco česká společnost je jednou z nejsekularizovanějších společností světa, na Slovensku náboženství už tradičně hraje významnou úlohu ve veřejném prostoru.
K náboženství se vyjadřuje nebo na ně má vlastní názor skoro každý, aniž by věnoval pozornost, čas a energii hlubšímu studiu. Tím dochází k neporozumění, chybám a jejich opakování prostřednictvím médií.
Obsáhlá publikace přináší první komplexní zpracování vývoje české sociologie od jejích počátků v 19. století do současnosti. Ukazuje proměny teoretických, metodologických a ideových paradigmat v jejich oborovém i celospolečenském kontextu. Dějiny české sociologie, která ve 20.
Kniha seznamuje s vývojem, hlavními přístupy a metodami sociologie náboženství jako disciplíny, s jejími aktuálními tématy a výzkumnými okruhy a s hlavními postavami oboru.