Kniha rozhovorů s politickou vězeňkyní padesátých let Alexandrou Součkovou Kovářovou přibližuje její život za protektorátu, po válce i po únoru 1948, okupaci Československa roku 1968 a normalizaci, především však evokuje dobu, kdy byla jako devatenáctiletá v druhé půlce padesátých let 20.
Po druhé světové válce se v rakouské společnosti prosadila oficiální doktrína o Rakousku jakožto první Hitlerově oběti. Až v sedmdesátých a osmdesátých letech se spisovatelé začínají zabývat kritikou nacismu ve zvýšené míře a svůj občanský protest vyjadřují i kolektivně a veřejně.
Kniha se věnuje v první řadě dramatické tvorbě autorů Vídeňské skupiny Ernsta Jandla a Elfriede Jelinek, které spojuje experimentální poetika a současně téma kritiky nacismu, obecněji pak témata násilí a války, která se autoři snaží uchopit stylizací svých divadelních a rozhlasových textů.
Kniha teatroložky a překladatelky Zuzany Augustové nazvaná Umění životu nebezpečné: Reflexe současného (nejen) německojazyčného divadla a literatury je výborem z jejích recenzí, článků a studií, které vznikaly pro různá periodika v průběhu posledních dvaceti let.
