V tomto příběhu čelí Rychlé šípy největší výzvě, s jakou se kdy setkaly. Dospějí až k hranici, vedle níž bledne i Rozdělovací třída a jejímuž překročení se Jaroslav Foglar ve své tvorbě vždy vyhýbal.
Rychlé Veverky navazují na to nejlepší z domácí komiksové tradice – čtenářům nabízejí ladovsky dobromyslný humor, sekorovsky rozpustilou hravost i foglarovskou touhu po dobrodružství, které jistě čeká za nejbližším rohem. Přitom je tato série zcela svébytná a její autor v každém pokračování přichází s novými nápady.
Tradice českých komiksů o příhodách tatínka a jeho syna sahá do roku 1935, kdy začal vycházet Sekorův seriál Ferda Mravenec a syn. Ondřej Sekora a Pavel Čech ostatně mají mnoho společného – pohotovou linku, vypravěčskou bezprostřednost a nikdy nedovřené dveře k vlastnímu dětství.
Současnému českému komiksu stále citelně chybí série s atraktivními vracejícími se hrdiny. Dobrodružství Rychlé Veverky ale dokládají, že se najdou i domácí autoři, kteří si s takovýmto zadáním dokáží poradit. Čechovy příběhy nabízejí malým i velkým čtenářům hravé nápady, nadhled a humor, to vše podpořené bravurní kresbou.
