Na první pohled by se mohlo zdát, že příběh neposlušné Barborky vypráví malým dětem o barvách, o jejich vzájemném prolínání a prostupování: o základních barvách, barevné škále i o tom, jak lze jednoduchými výtvarnými prostředky vyprávět příběh.
Malá Kateřina, dcera Pána lesů žije s tátou myslivcem v hájovně a má po něm zelenou krev. Toulá se sama a svobodně po lese, zvědavě a pečlivě pozoruje stromy, mechy, vodu, trávu, houbičky i malá lesní zvířata, kteří se stávají hrdiny jednotlivých příběhů.
Jsou dny, které jsou krásnější než ostatní, jsou věci, které se ztrácejí, a přesto někde zůstávají, jsou chvíle, kdy můžeme změnit svět, protože chceme někomu trochu osamělému udělat radost... Příběh o nádherném Úterý, které vypráví smutné babičce o její dávno ztracené panence Slečně Brambůrkové, je dojemný a něžný.
Malířka, ilustrátorka a spisovatelka Daisy Mrázková umí vyprávět obyčejné věci neobyčejně. Ze žlutého gumového míče zn. Trophy, který kluk Pepík dostane od tatínka, udělá Trofinu: parťačku do hry, kamarádku - a jednu z hlavních postav.
Rudolfína je moudrá moucha, která už leccos prožila. Helenka je veselá a podnikavá holčička, zvědavá na celý svět. Ptá se na spoustu věcí, které by dospělému mohly připadat nepodstatné nebo banální - ale mouše naštěstí ne. A taková malá moucha ví o světě ledacos.
Pár slov, jeden chlapeček a jedna Dálka: to úplně stačí na malé vyprávění s velkým ptaním. Kde je Dálka? Proč je sníh na střeše naší chaloupky milejší než ten na střeše světa, když jsou přece oba stejné? A co by, nebýt okna na dosah ruky, z té dálky vlastně zbylo?
Příběhy o velkém přátelství malého zajíčka a veverky vyprávějí jednoduše a průzračně o těch nejobyčejnějších, ale zároveň nejmocnějších okamžicích dětství.
