Říkají jí Medvědice Janka. Není to kvůli místu, kde ji našli — ale proto, že je jiná. Janku našli jako miminko u medvědí jeskyně a ona celý život přemýšlí, odkud vlastně pochází. Tváří se, že nevidí, jak se na ni ostatní vesničané dívají a špitají si.
Dvanáctiletá Márinka ze všeho nejvíc touží po docela obyčejném životě v domově, který zůstane na jednom místě dost dlouho na to, aby si mohla najít kamarády. Potíž je v tom, že bydlí v chaloupce na muřích nožkách, která se neustále stěhuje z místa na místo. Márinčina babička je totiž sama baba jaga, která doprovází zemřelé na onen svět.