My lidé jsme už takoví, že nevydržíme chvíli na místě a neustále se musíme přesouvat, ať už z povinnosti, nebo dobrovolně. Do školky, do školy, rodiče do práce. O víkendu na chalupu k babičce a dědovi. O prázdninách na hory nebo k moři. Cestujeme rozličnými dopravními prostředky.
Jsou to pouhá slova, přesto mají velkou moc. Není jich vůbec moc: děkuji, prosím, omlouvám se, rádo se stalo, na shledanou, dobrou noc. Kdo je zná, tomu v nouzi přijdou na pomoc. V dnešní době přestává být pozdrav i poděkování samozřejmostí – básničky Michala Šandy nejmenší čtenáře hravou formou seznamují se základními pojmy etikety.
Pokud se rozhlédneme dokola, opíšeme očima kruh a zároveň kolem sebe spatříme spoustu věcí, co nás obklopují a jsou také kulaté, třeba míč, hodiny, talíř, gramodeska. Sami si doplňte a dokreslete další, buď zítra, nebo už dneska. A teď řekněte co nejrychleji, aniž by se vám zašmodrchal jazyk: nejkulaťoulinkatější!
V dnešní době přestává být pozdrav i poděkování samozřejmostí – básničky Michala Šandy nejmenší čtenáře hravou formou seznamují se základními pojmy etikety. Na pomoc přijdou dětem zvířátka, které pestrobarevně maluje oblíbená Nikola Hoření.
Kdyby nebohá žížala tušila, kam se vydává, zůstala by raději skrytá v zemi, mezi kořínky petrklíčů a mějemi. Datel si udiveně ťuká na čelo: Tuk! Ťuk! Ťuk! Mezi ptáky se jí zachtělo? Orlí let. Ostříží zrak. Dravčí spár. Do toho chvástavý chřástal ječí. Kuku! Kuku! Kuku!
Malá Hraštice, Hraběšín nebo Třibřichy jsou docela obyčejné názvy obcí, které při pohledu na mapu nebudí bůhvíjakou touhu se do nich vypravit. Neobyčejnými se ovšem stanou, pokud dáme prostor fantazii. Třibřichy jsou najednou tři břichy. Hraběšín je hrabě Šín. Malá hra štice se stane potřeštěnou hrou se slovy.