Milla túži po vlastnom koníkovi, a keď po škole pracuje v stajni, predstavuje si, že všetky kone, o ktoré sa stará, patria jej. Túži po normálnom živote v normálnej rodine.
Zdá sa, že Milla má najväčšiu nočnú moru za sebou. Otec prestal piť a mama svoje ťažké depresie, našťastie, zvláda lepšie. Milla dúfa, že konečne s bračekom zažijú pekné Vianoce bez hádok a kriku. Dokonca sa zoznámila s milým chalanom, ktorý iste bude jej spriaznenou dušou, a prvýkrát v živote môže povedať, že je naozaj šťastná.
Milla nemá pekný život a jedinou jej radosťou sú koníky. Napokon jedného dostane, ale netuší, čo s ním. Zorro je síce roztomilý poník, ale pre Millu je príliš malý, môže ho akurát tak vodiť na prechádzku ako psíka. Milla však túži mať vlastného koňa, ktorého by mohla trénovať a chodiť s ním na preteky.
Tentokrát se Klára zmítá mezi dvěma kluky – svým nejlepším kamarádem Jontem a jeho černovlasou kopií, bratrancem Sandrem. Klára neví, pro kterého z nich se rozhodnout, myslí si, že Jonte se na ni zlobí, protože jí Sandro dal pusu, a tohle všechno ji tak zaměstnává, že skoro nemá čas na Stara, což štve zase ji.
Klára už má konečně vlastního poníka, po kterém tolik toužila. Rozumějí si spolu čím dál lépe a přeišel čas uvažovat o závodech. Jenže to není tak jednoduché. Jako by nestačilo, že má Klára obrovskou trému a strach, že se jí závod nevydaří, musí se vyrovnat i se změnami doma. Jak to všechno nakonec dopadne? Postaví se Klára na start?
Klára je vlastně docela spokojená. V jezdecké škole se stala ošetřovatelkou, takže když už poník Sigge není její, může se o něj alespoň starat. Při ježdění ji občas trochu pozlobí, ale i tak ho má ze všech koní nejraději. Jednoho dne se ale dozví, že Siggeho možná od jezdecké školy odkoupí rodiče Lotty, která se o něj stará spolu s Klárou.