Myslivecké ceremoniály

V dřívějších dobách bylo různými stavy a cechy při rozličných příležitostech a určitých výkonech přísně dbáno na zachovávání různých starých zvyků, obyčejů. Pečlivě byly dodržovány též rázovité zvyky národní a krajové. Jejich používání a značný význam potvrzuje skutečnost, že některé z nich se udržely dodnes. Stejně tomu bylo se zvyky, které byly spjaty s lovectvím a myslivostí. Myslivecké zvyky, zvyklosti, obyčeje, mravy, jsou souborem loveckých ceremoniálů a jiných mysliveckých obřadů a dalších norem jednání včetně myslivecké etiky, předávaných tradicí. Mají morálně výchovný a praktický význam. Z vnitřního přesvědčení myslivce jsou pokládány za závazné. Některé jsou zakotveny v nařízeních a směrnicích (např. MYSLIVECKÝ ŘÁD ČMMJ, 2000, oddíl „Myslivecká morálka, zvyky a tradice“), další jsou uváděny v písemnictví nebo přejímány při výkonu myslivecké praxe. Některé myslivecké zvyky vznikly již dávno v minulosti, jiné jsou novější. Jejich zachovávání je projevem úcty k odkazu předchůdců, k přírodě, projevem lásky ke zvěři. Podstatnou součástí mysliveckých zvyků jsou lovecké či myslivecké ceremoniály. V předkládané příručce jsme je soustředili a zevrubně popsali. Námi doporučované postupy a proslovy jsou poměrně jednoduché, logicky uspořádané, prověřené dlouholetou praxí a přispívají ke sjednocení. Při některých z těchto obřadů jsou předávány listinné materiály – pamětní listy, pasovací listy, apod. V našich mysliveckých kruzích jsou k mání některé tyto listiny, někdy zdařilejší, jindy méně povedené. K zásadním chybám těchto pamětních listin patří nadměrná textová rozvláčnost, nesmyslné užití rádoby „staročeštiny“, používání nevhodných či nemysliveckých výrazů (např. pasovat na myslivce, pravodatný myslivec, nejvyšší lovčí, myslivecké regule, item, deka), neumělé grafické zpracování.