Ostrovy, na kterých ztroskotávám

Ztroskotat, ale jak? Jedinečně ztvárněná kniha
Luciena Deprijcka rozehrává téma ztroskotání na devatero
způsobů. Na opuštěných i obydlených ostrovech,
ostrovech životu nebezpečných, rajských, tropických
či burácejících větrem se naplňují osudy,
končí sny a nabízejí se nové šance. 18 ostrovních
epizod spolu se sugestivními ilustracemi Christiana
Schneidera tvoří ucelené umělecké dílo. Kniha podněcuje
touhu po neznámých světech a vypráví o
setkání se sebou samým, s lidmi i zásadními otázkami.
Povídky plné dramatických, tajemných či absurdně
komických situací, nepostrádají oproti klasickým
robinsonádám ženské hrdinky a nabourávají zažitá
trosečnická klišé.
„Člověk konec konců neztroskotá každý den, a když
už se to stane … a člověk má to štěstí, že je vyplaven
na ostrově, tak by to přece mělo být stylové“, stěžuje
si jeden z Deprijckových ztroskotanců, kterému se
nelíbí, že je na pláži přivítán masou lidí.
Deprijckovy variace existencionálních zkušeností
ztroskotání jsou nanejvýš originální a hluboce lidské.