Kniha je pokračováním prvního dílu Cesty za štěstím, kdy se autorka od Bhútánu, Izraele a Islandu posunula k dynamické trojici – Norsku, Arménii a Číně. I zde díky poznávání místní kultury, nahlížení za oponu a provádění hloubkových rozhovorů s obyvateli skládá obrázek toho, co činí místní šťastnými a co pro ně znamená samotná esence štěstí.