Spisovatel Otomar Dvořák pokračuje ve svém objevném putování okolím města Tábora. Tentokrát se vydal po stopách prospektorů, hledajících kdysi dávno poklady z nitra země. Málokdo už dnes ví, že krajina severovýchodně od Tábora patřila k nejvýnosnějším nalezištím stříbra v Čechách.
Tentokrát nás spisovatel Otomar Dvořák seznámí se starobylým „krajem bechyňským“, jenž kdysi sahal od rakouských a moravských hranic až k pohoří Brdy a k Vltavě nad Prahou. Spíše než turistické značky a mapy nás povedou bizarní příběhy místních obyvatel, záznamy starých kronik, tajemné pověsti a nevyřešené záhady.
V samém srdci Čech, západně od Prahy se rozkládá rozsáhlé lesnaté území, jehož přírodní ráz nebyl dosud podstatněji narušen vlivem člověka. Křivoklátsko, nazývané podle významného gotického hradu, bývalo výsadním lovištěm českých knížat a králů a zdejší hluboké hvozdy si dodnes zachovaly ráz dávné divočiny.
Temná hradba lesnatých kopců přetíná střed české kotliny; je to naše nejvyšší a nejrozsáhlejší vnitrozemské pohoří, prastaré horské pásmo, které vzniklo dříve než Alpy. Typické jsou pro něj táhlé navazující hřebeny a náhorní plošiny, řadící se za sebou jako vlny na vodě. Pro podobné utváření terénu používali staří Slované výraz Brdy.
Zbytky starého hvozdu lemují dávnou hranici mezi Plzeňskem a Pražskem. Vydejme se spolu se spisovatelem Otomarem Dvořákem do kraje jeho předků, do míst, kde Brdy splývají s Křivoklátskou vrchovinou.