Umíte si vychutnat posvátné chvíle všednodenního života?
Z monumentálního kostela zbylo jen torzo a v Neratově žilo pár posledních obyvatel. Dnes na toto poutní místo smíření přijíždějí tisíce lidí a Sdružení Neratov dává naději a práci stovkám lidí s hendikepem. Tuto neuvěřitelnou proměnu, kterou lze bez nadsázky označit za zázrak, způsobil Josef Suchár.
Katolický katechismus pro děti a rodiče. Přehledný souhrn nauky o víře a morálce katolické církve přizpůsobený malým dětem. Neúnavně se ptejte a mluvte spolu o své víře!
Věta Kde je k čertu Bůh? je výkřikem, protože mlčet nebo dusit svůj hněv někdy není možné. Autor tuto útlou a velmi autentickou knížku napsal poté, co jeho sestra zůstala po autonehodě na 90 % těla ochrnutá. Proč Bůh dopouští utrpení? A jaký má k němu vztah?
Knížka Do hlubin rybářovy duše uvádí čtenáře do bohatého života nad i pod vodní hladinou. Vypráví o vodě, rybách, řekách, pramenech, potůčcích, rybnících, rybářích a o tom, co vodní svět a jeho pozorování přináší citlivému člověku. Drobným dílkem se uzavírá autorova pomyslná trilogie věnovaná tématům včelařství, myslivosti a rybářství.
Eduard Martin zachycuje radostné i smutné příběhy lidí do krátkých vyprávění, která věrně předává svým čtenářům. Vše, co život přináší, přijímá jako možnost projevit druhému člověku lásku, usmát se, potěšit, ale také se podělit o své zkušenosti a jejich poselství. Z jeho příběhů prosvítá naděje, kterou potřebuje každý z nás.
„Musel jsem odejít v takovém spěchu, že jsem ani neměl čas stavit se doma a vzít si zbraň. Nemáš pro mě oštěp nebo meč?
Umírání a smrt našich blízkých patří k zlomovým okamžikům našich životů. Jak v tu chvíli překonat bezradné mlčení? Kde najít vhodná slova?
Leonie Martinová (1863–1941), starší sestra svaté Terezie z Lisieux (1873–1897), zůstávala dlouho ve stínu svých sester a rodičů. Její život přitom krásně ukazuje, jak Bůh umí proměnit člověka, který je v očích druhých „problém“ či „přítěž“. Rodiče mají s Leonií odmala těžkosti.
V této útlé knížce projdeme krok za krokem mši svatou tak, jak ji známe z běžných nedělí ve svých farnostech. Cílem je vysvětlit základní prvky, hledat, jak se mše svaté účastnit lépe, jak se při ní hlouběji setkat s Ježíšem a načerpat sílu pro svůj život mimo kostel.
Otec Benjamin, farář z francouzského maloměsta, přichází postupně o všechny iluze spojené se svým kněžstvím. Původně chtěl studovat Bibli, získávat lidi pro Ježíše Krista a předávat jim radostnou zvěst. A čemu po letech dennodenně čelí?
Humor má mnoho společného s láskou a dobrotou a rozhodně není na překážku svatosti.
Kniha chce čtenáři pomoci objevit a žít vlastní povolání, které má jako člověk, křesťan a Ježíšův učedník. Autor předkládá střízlivá a rozumná kritéria, podle nichž lze posuzovat známky povolání, a upozorňuje na důležitost nenásilného duchovního doprovázení.
Jean-Marie Élie Setbon vyrostl v židovské rodině, stal se dokonce rabínem, ale v dospělosti objevil Ježíše Krista a moc jeho kříže. V roce 2008 byl pokřtěn, po smrti své manželky se znovu oženil a má osm dětí. Ukřižovaný jej zvláštně přitahoval už od chlapeckých let, ale cesta za Kristem byla dlouhá a spletitá.
Anně byly pouhé čtyři roky, když ji opustili rodiče a našel ji mladý Fynn, který se toulal ulicemi Lodýna. A jelikož nebyl schopen zjistit, kde bydlí, vzal ji domů ke své matce. S malou Annou si často vyprávěl a hrál; mluvili spolu o životě, o přírodních vědách a dalších zajímavostech. Hodně kamarádila s „panem Bohem“ a ráda mluvila i o něm.
Začtěte se do poutavého příběhu žakovského faráře, která vás inspiruje. Životopisný portrét kněze milujícího tak, jak to lidé potřebují, ne tak jak si zaslouží. Známe ho jako faráře ze Žakoviec.
Šarbel Machlúf (1828–1898) je jeden z nejznámějších světců Středního východu z nedávné doby. Žil jako poustevník v Libanonu, ale díky pověsti Božího muže jej vyhledávali křesťané i muslimové z celého Blízkého východu. Po jeho smrti začaly proudit tisíce poutníků k jeho hrobu, na jeho přímluvu se děje mnoho zázraků i uzdravení.
V novém vydání vychází stále žádané dílo autora, které zachycuje poválečné období, kdy byli z rodné Šumavy odsunuti němečtí obyvatelé a nastoupili „zlatokopové“... S jejich odchodem často mizela i víra a pustly kostely.