Autorka ve své nové knize vypráví v šesti povídkách o šesti ženách, které se zapsaly do historie kriminality. Na základě starých soudních záznamů líčí mistrně příběhy svých hrdinek, jejichž osudy rozhodně nebyly šťastné. Nejde ale jen o černou kroniku z dob dávno minulých.
Mladičká venkovská vdova snad nechce od života příliš mnoho: muže, který by ji měl rád, byl dobrým otcem jejím dětem a – dostavěl dům. Ten rozestavěný dům jako by si žádal své oběti. Marta ovdoví podruhé… a nevydaří se jí ani třetí vztah… Ve třiatřiceti má pět dětí, nedostavěný dům – a nezlomnou víru, že svého muže v životě potká.
Příběhy ze starých časů, ale především knížka dobrého počtení. Milostná próza Vlasty Pittnerové vedle vyprávění z doby krinolín, úsměvné historky Václava Kosmáka – a opět povídka o lásce od Karoliny Světlé. Na závěr sváteční, vánoční, humor Ignáta Herrmanna.
Autor sám píše ve své knize Ze stínů karpatských pralesů, že se jedná o jakési životopisy zvěře karpatské přírody. Nejsou to podle jeho slov vymyšlené příběhy, ale skutečné osudy lesních obyvatelů zaznamenané tak, jak je sám při vycházkách a dlouhých denních i nočních pozorováních zaznamenal.
Kostaz BlindAxe chtěl být vždy tím, čemu se říkává dobrý člověk… tedy půlelf. Snil o cestách a dobrodružstvích a vždy věřil, že udělá to, co je správné. Ovšem svět je velký a plný nástrah a některá rozhodnutí jsou lehčí než jiná. A hranice mezi tím být dobrý, nebo zlý, je tak tenká, že by se o ni člověk… i půlelf… mohl snadno pořezat.
Manželství není jednoduchá věc. A pokud trvá několik set let, je to už vůbec na pováženou. Když se ale „mladý“ upír dostane do nesnází, jeho žena vynaloží veškeré úsilí k tomu, aby se jej pokusila zachránit. Ovšem jeden ztracený upír není nic v porovnání s tím, co se ještě na území elfího království chystá.
Kniha popisuje období expanzivního růstu Osmanské říše v Evropě od dobytí Cařihradu v roce 1451. Větší část knihy věnuje autor obléhání Vídně v roce 1683.
Povídky Divá Bára a Dobrý člověk patří ke stále čteným oblíbeným povídkám vynikající vypravěčky Boženy Němcové. Její umění poutavě zachycuje nejen příběh a prostředí, ale i duševní zápasy hlavních hrdinů.
„Víte, uznávám, že tento Projekt se někomu může zdát… šílený, drahý, naivní a možná i zbytečný. Ale tak to není. Určitě se bude jednat o jednu z nejvýznamnějších událostí v dějinách lidstva. Nikdy nikdo neletěl tak daleko a tak dlouho. Už jen kvůli tomu to za to stojí. A samotný cíl letu?
Autor próz o přírodě, o zvěři, o myslivcích i životních příbězích horalů vydává svoji třicátou první knihu. Složil ji pro svoje čtenáře tak, že z každé předchozí vydané publikace vybral pod titul Vůně kleče a kapradí jednu povídku.
Cílem je nejen popsat důležité okamžiky pražského Václavského náměstí, ale i je zasadit je do kontextu našich širších dějin, především z pohledu lidí žijících v příslušných obdobích. Každá kapitola představuje určité období a má vždy dvě části. V první části je chronologický výčet událostí na náměstí.
Co všechno se může stát, když na ulici oslovíte krásnou ženu? Může vás odmítnout nebo vám změnit život. Je to krok, na jehož rozmyšlení nemáte moc času. Bude to výhra nebo prohra? Jste-li někým, jako je David Braun, neváháte, protože ženy milujete stejně jako on.
Voda má svoje půvaby, svá nebezpečí a početná tajemství, která dokáže dlouho a pečlivě skrývat. Nikoli však všechna. Některá vydává zcela nečekaně, a protože platí, že vše souvisí se vším, odhalení temných zákoutí bludných činů se stává povinností lidí. Některých lidí. Policistů, kriminalistů. Povinností značně nebezpečnou.
Vánoce jsou nejkrásnějším obdobím, v němž se zamýšlíme nad pravou podstatou lidského štěstí, kdy si stejně jako hrdinové příběhů přejeme, aby bolesti uplynulého roku byly zaváty bílými závějemi a my jsme s nadějemi mohli očekávat dny příští. Knížka Vánoční čas je plná dojemných příběhů autorů první poloviny minulého století.
Příběh rozvedené ženy středního věku, která se snaží za pomoci dospívající dcery vymanit ze svého jednotvárného životního stylu. Uvědomuje si, že není sama, kdo takový život prožívá, proto hledá a znovu nachází nejen nová přátelství, ale i lásku.
Žít v penzionu se jednomu může zdát jako prima dovolená, ale sedmnáctiletá Heidi o tom ví své. O nějakém společenském životě nebo snad lásce si může nechat leda tak zdát. Jediné zpestření mají být jarní prázdniny a soutěž ve snowboardingu na Upíří boudě.
Svazek próz připomíná první období spisovatelovy tvorby, kdy žil na Podkarpatské Rusi, tehdy součásti Československé republiky. V kraji divoké krásy, jen málo dotýkaném lidskou rukou. Už ve svých "podkarpatských prózách" se autor představil jako zralý autor a jeho vyprávění přineslo čtenářům knížek o přírodě něco nového.
Markéta, Anežka, Kunhuta - tři jména, tři ženy, které spojovala láska k jedinému muži. A není na tom pranic podivného, když doplníme jeho jméno, protože oním osudovým mužem byl významný český panovník, král zlatý a železný, Přemysl Otakar II. Strhující příběh, odehrávající se ve 13.
Soubor povídek volně navazuje na knihu Poslední lov (Akcent 2013). Autor znovu poutavě vypráví o nezapomenutelných loveckých zážitcích, toulkách a především pozorování jelení, srnčí, černé zvěře a často přehlížených ptáků v okolí Českomoravského mezihoří či na pomezí Hané a Valašska.
V první kapitole popisuje historii prvních bušpilotů působících na Aljašce a na Yukonu. V ostatních čtyřech kapitolách popisuje přírodu v tak atraktivních částech Aljašky a severu Kanady, jako je Yakutat Bay, Kluane National Park and Reserve, Mackenzie Mountains, řeky Snake, Peel, Keele a Mackenzie.