Humorný příběh o záchraně rodiny, jejíž členy by člověk občas nejradši zabil. Když vás rodiče pojmenují Jacqueline Coco Marilyn, jako by do vás vkládali naděje, že v životě dokážete něco ohromného — třeba že zvládnete přemluvit svou tvrdohlavou mámu, aby s vámi vyrazila na plavbu po Středozemním moři. To se vám povede.
Sexuální revoluci si běžně spojujeme s šedesátými lety, feministickými a občanskými hnutími — a Západem. V oblasti sexu však bylo jednou z nejprogresivnějších zemí po druhé světové válce komunistické Československo.
Pokračování oceňované space opery Vzpomínka zvaná Říše z diplomatických kruhů daleké galaxie Na hranicích mocného Teikskalánu se vesmírná flotila potýká s tajemnými mimozemšťany v prstencových lodích, které se objevují neznámo odkud. Velitelka Devaterá Ibiška se obrací na ministerstvo informací, aby z centra říše poslalo vyjednavače.
Tmy není třeba se bát, je nutné o ni pečovat. Světlo je život, světlo je naděje… ale je tomu tak za všech okolností?
Román o lásce, pořádném nářadí a o tom, proč je důležité jezdit saabem. Ovemu je padesát devět let. Řídí saab. Na pozici předsedy družstva vlastníků ho sice vystřídali už před pár lety — což on sám považuje za převrat —, ale to mu rozhodně nebrání vykonávat funkci strážce pořádku. Samozvaného strážce pořádku.
Klimatická krize se stala jedním z hlavních témat současnosti. Řešíme ji se stejnou vážností jako zdravotnictví, ekonomiku nebo politické kauzy.
Lidé vyprávějí příběhy mimo jiné proto, aby si v paměti udrželi vzpomínky. Čím se ale liší vyprávění příběhů zachycujících traumatické zážitky z války, totalitní represe či katastrofy, jako byl výbuch atomové elektrárny v Černobylu?
Nová edice zahrnuje úplný soubor Máchových prozaických a deníkových textů, které patří k vrcholům české, nejen romantické prózy. Svou významovou intenzitou, bohatou metaforikou i akustickými kvalitami se tyto práce řadí po bok děl tvořících kánon soudobé evropské literatury.
Je zažitým zvykem západní kultury mluvit a psát o těle, přírodě nebo fyzickém světě jako o něčem vnějším, co je oddělené od lidského prožívání a myšlení. Kvůli tomuto odloučení také bylo možné proměnit téměř vše živé i neživé ve zdroje — a tím přivést planetu na pokraj kolapsu.
Výbor tvoří nejvýznamnější Bondyho básnické sbírky a lyricko-epické skladby z první poloviny padesátých let (Totální realismus, Trapná poezie, Pražský život, Dagmara aneb Nademocionalita, Für Bondy’s unbekannte Geliebte aneb Nepřeberné bohatství, Velká kniha, Malá kniha a Zbytky eposu), k nimž je na úvod přiřazena raná, doposud oficiálně a v celku
Komorní příběh, který končí tam, kde začíná tma, jistě patří k tomu nejlepšímu od spisovatelky úspěšných románů Dědina a Chirurg. Dvanáctiletá Bára se právě nachází na prahu dospívání. Projevuje se u ní výtvarné nadání, ale také živelná a občas nezvladatelná povaha.
Nikdo není sám, ale možná by někdy chtěl. Anebo jsme sami naopak všichni — bez ohledu na to, s kým nebo jak žijeme?
Morava, země uprostřed Evropy, byla po staletí křižovatkou kultur, které se nejviditelněji projevovaly v umění. Do země už od středověku mířili umělci a umělečtí řemeslníci z celé Evropy, aby zde ve shodě s poučenými objednavateli pracovali na dílech, která dodnes berou dech.
Při interpretaci díla Milana Kundery bývá zvykem omezovat se pouze na románovou a zralou esejistickou tvorbu. Toto omezení vychází také z Kunderova vlastního pojetí díla, v němž dělá za ranou tvorbou (především básnickou a esejistickou) tlustou čáru.
Jakou roli hrají v našem životě a ve společnosti vlastní jména?
Z celoživotní dramatické tvorby J. K.
V knize Roky předkládá Annie Ernauxová osobní příběh, v němž popisuje léta 1940 až 2006 prostřednictvím svých vzpomínek, dojmů z minulosti i současnosti, ale zároveň z nich vyvozuje předpovědi budoucnosti.
Úspěšný spisovatel Jiří Hájíček (nar. 1967) je v české literatuře zaveden především jako autor povídek a románů. Kdysi však s verši začínal. I v posledních letech se příležitostně věnuje poezii, právě ve formě haiku, z nichž nakladatelství Host přináší tento komorní výbor nazvaný Muž na pokraji vzplanutí. „Píšu na kousek papíru první slova dne.
Císař vládne už celá desetiletí a klid a pořádek v říši udržuje magickou mocí, díky níž dokáže z úlomků kostí vytvářet mohutné kostěné konstrukce. Jeho síla však slábne a na ostrůvcích Císařství se postupně šíří vlna vzpoury.
Píše se rok 1455. Moskevské velkoknížectví sílí, pohlcuje okolní území a šíří se směrem na východ — tam, kde se pod svahy Uralu rozkládá jiný, prastarý a děsivý svět.
