Sochař VOJTĚCH MÍČA (nar. 1966) náleží k výrazným osobnostem generace, jejíž vstup na uměleckou scénu je v českém prostředí spojen s dynamickou dobou devadesátých let, tedy současně s obdobím zviditelnění v mezinárodních souvislostech. Jeho raný rukopis daný expresí a tematikou paměti místa byl záhy obohacen minimalistickým a postminimalistickým tvaroslovím.
Kniha je příběhem sochařského společenství, které vzniklo v devadesátých letech na pražské Akademii výtvarných umění okolo Karla Nepraše, a úvahou o sochařství samotném ve věku velkých změn. Neprašovou školou prošlo několik desítek studentů ve dvou etapách, zprvu jako Stará parta, později Lesbická škola.
After Life výstavy je sborníkem příspěvků čtrnácti umělců a kurátorů, kteří se zamýšlí nad přístupy v dokumentaci výstav a uměleckých děl. Autoři byli požádáni, aby byli ve svých textech co nejvíce osobní a zprostředkovali tak vlastní zkušenost a úvahy na toto téma.
Antologie Mysl v terénu je úvodem do myšlení soudobého filosofického realismu v rámci rozmanitých proudů objektově orientované ontologie, nového materialismu či spekulativního realismu.
Monografická publikace I stejné je jiné je věnovaná dílu Mileny Dopitové, jedné z nejvýraznějších osobností české polistopadové scény.
Komiksový časopis Sour obsahuje krátké černobíle nakreslené, různě žánrové příběhy, které byly vybudovány pomocí experimentální metody. Ta spočívá ve střídání dvou autorů obrázek po obrázku. Každé další obrazové pole je tak reakcí a kreací na jiného z dvojice tvůrců uměleckého autorského komiksu.
První monografie pavilonu ČSSR na Expo 67 vychází k příležitosti stejnojmenné výstavy v Chebu.
Kniha s názvem POKE POKE POKE se zabývá současným fenoménem tetování a jeho vnímáním ve společnosti. Fenomén, který přetrvává z dob starověku, se již dlouhodobě oprošťuje od rituálních a kmenových principů a dostává se do úrovně zcela dekorativní a módní.
Procházka akční Prahou rozšiřuje poznání českého akčního umění o řadu dosud nepublikovaných akcí a fotografií, především je však průvodcem, který lokalizuje více než sto padesát performancí, happeningů a dalších akčních projektů, jež se konaly v Praze v letech 1949–1989.
Teorie avantgardy (1974) Petera Bürgera je jedním z nejvýznamnějším příspěvků k reflexi rozporuplných tendencí působících v rámci moderního umění. Bürger charakterizuje avantgardní hnutí první poloviny dvacátého století jako útok na instituci umění, vedený cílem sloučit umění v životní praxí.
Kým je dnes umělec? Jaká je role umělce či intelektuála ve společnosti? Jaký je vztah mezi teorií a praxí?
Kniha se zabývá interpretací dějin z pohledu různých států. Je vytvořena jako obraz jedné a té samé události - druhé světové války. Vedle sebe se potkávají přeložené části textu z učebnic dějepisu devíti různých zemí světa.
Antologie Česká a slovenská architektura 1971–2011. Texty, rozhovory, dokumenty přibližuje dobovou i současnou situaci v architektuře v jedenácti vybraných problémových a tematických okruzích, v nichž jsou texty řazeny chronologicky – má tedy hybridní povahu.
Toto číslo Sešitu nabízí tři sondy do způsobů interakce teorie a umělecké praxe: 1) radikální politické proklamace dvou uměleckých skupin koketujících s vnitřní rozporností (Tereza Stejskalová, "Ménage ?
Druhý svazek Edice VVP AVU seznamuje českého čtenáře v knižní podobě poprvé s myšlením významného filosofa a teoretika umění ruského původu Borise Groyse (*1947). Publikace zahrnuje překlady dvou studií, které z různých perspektiv filosoficky interpretují historický fenomén sovětského komunismu.
V patnáctém čísle Sešitu pokračujeme ve zveřejňování studií, jež vzešly z příspěvků přednesených na konferenci "Mezi Východem a Západem. Jak se v poválečném Československu psalo o výtvarném umění?
Třetí svazek Edice VVP přináší překlady klíčových textů předních světových historiků a teoretiků médií. Pozornost je v nich věnována filosofickým, sociologickým, estetickým a historickým problémům médií a komunikace.