Kniha tematicky a výtvarným zpracováním navazuje na autorčin titul Příběhy stromů (Mladá fronta 2007). Autorka nás po desetileté odmlce opět přivádí do světa stromů – tentokrát společně s hrdinou této knihy, zlatovlasým Janem.
Třetí část překladu zlomové knihy Joachima Meyera (asi 1537–1571), vydané několikrát tiskem, známé díky citacím v pozdější literatuře a dostupné v reprintech, jsme logicky nazvali Šerm rapírem. Joachim Meyer byl německý šermířský mistr. Jeho dílo Gründtliche Beschreibung der Kunst des Fechtens představuje komplexní učebnice šermu širokou škálou zbraní.
Kniha se věnuje šavlím mnoha států a národů. Mezi analyzovanými exempláři se nacházejí ruské, maďarské, turecké, arabské, mongolské, švýcarské, německé, italské, arménské, moldavské, perské a samozřejmě polské šavle.
K nejpopulárnějším učebnicím šermu, a to i mezi šermíři, kteří jinak ke znalcům odborné literatury nepatří, lze rozhodně počítat dílo Joachima Meyera, vydané několikrát tiskem, známé díky citacím v pozdější literatuře a dostupné v reprintech. Joachim Meyer (asi 1537–1571) byl německý šermířský mistr.
Po Pamětech Marcellina de Marbota, Napoleonově kavaleristovi kapitána Parquina a Napoleonově granátníkovi kapitána Coigneta dostává český čtenář do rukou čtvrté memoáry z časů napoleonských válek, které v nakladatelství Elka Press spatřily světlo světa.
Joachim Meyer byl svobodný šermíř ze Štrasburku, který v roce 1570 vydal rozsáhlé dílo pojednávající o rytířském umění šermu. Výborné didaktické a metodické pokyny činí tuto učebnici výjimečnou i dnes a nabízí laskavému čtenáři možnost nejen teoretického, ale i praktického vhledu do šermířského řemesla druhé poloviny 16. století.
První vydání výcvikové příručky Kterak zacházeti s ručnicí, mušketou a píkou vyšlo v nizozemském Haagu v roce 1607, ačkoliv ilustrace se objevily o něco dříve, patrně již v roce 1595. Podnět k vydání díla dal Mořic Nassavský, princ Oranžský (1567–1625), jeden z největších vojevůdců novověku.
Tento slovník byl vytištěn za druhé světové války v Londýně pro potřeby československých vojáků, kteří se v rámci britských ozbrojených sil účastnili boje Spojenců proti nacistickému Německu. V roce 1942 jej vydala Studijní sekce Ministerstva národní obrany. Slovník měl sloužit čs.
Válečný deník nejvýše vyznamenaného německého vojáka druhé světové války. S 56 dokumentárními fotografiemi z autorova soukromého archivu. „Rudel byl za druhé světové války jedním z nejstatečnějších a nejúspěšnějších vojáků. Přestože mu museli amputovat nohu, plnil svoji vojenskou povinnost až do trpkého konce.
Brigadeführer SS a generálmajor Waffen-SS Kurt Meyer (1910-1961) vstoupil v roce 1929 do řad meklenburské policie. Během přípravky na Policejní akademii ve Schwerinu dostal od svých druhů přezdívku "Panzermeyer", neboť se zotavil z ošklivého pádu ze střechy, při němž utrpěl mnohočetné zlomeniny. Přezdívka měla vyjádřit, že je odolný jako tank.
Rudolf Witzig byl typický Fallschirmjäger první generace. Byl to elitní voják mezi elitou, extrémně pevně spojeným bratrstvem. Witzig se zúčastnil dvou největších výsadkových operací ve vojenské historii - Eben Emaelu a Kréty - a stal se legendární postavou.
Kniha je koncipovaná do dvou částí. V první je podrobně rozebrán vznik a průběh husitské revoluce, s přihlédnutím k dosud vydaným pracím a dostupným pramenům. Jsou popsány kořeny Husových reformních snah, jeho zápas s odpůrci a neochvějné hájení Boží pravdy, jež jej nakonec dovedlo až na kostnickou hranici.
Julské Alpy a řeka Soča se v posledních letech stávají stále oblíbenějším místem pro české turisty, kteří rádi tráví aktivní dovolenou. Jakkoliv tato oblast nabízí bohaté možnosti pro sportovní vyžití, jen malá část návštěvníků západní části dnešního Slovinska asi uvědomuje, že tento prostor je též spojen s novodobými českými dějinami.
V této knize je popsán příběh německého ponorkového esa z druhé světové války Wernera Henkeho, jenž se svou ponorkou U-515 potopil víc plavidel (24 obchodních a 2 válečné lodě), než kterýkoli německý ponorkový velitel v období po září 1942.
Christian de La Maziere ve své knize vysvětluje, proč se z přesvědčení dobrovolně chopil zbraně na obranu nacistického Německa v době, kdy byla jeho porážka již neodvratná. Následně popisuje poměry v náborovém a výcvikovém středisku SS.
Novou knihu Jiřího Kovaříka, kterou provází přes dvacet map a nákresů jakož i kolem sto dvaceti dobových vyobrazení, uvede na knižní trh na počátku poslední říjnové dekády tohoto roku nakladatelství Elka Press, které už vydalo i známé napoleonské paměti Marcellina Marbota a Charlese Parquina. Bitva u španělského mysu Trafalgar, svedená 21.
Kniha se zabývá vznikem samopalu jako typu zbraně jako takové aby se dále věnovala pouze vývoji německých samopalů, z nich jedná z kultovních zbraní druhé světové války, samopalu M.P. 38 a MP 40, známých pod slangovou přezdívkou „schmeisser“. Autor v knize podrobně seznamuje čtenáře se všemi aspekty vzniku, výroby i užití této populární zbraně.
Tato monografie poprvé v Českých zemích umožňuje v tak mimořádném rozsahu poznat vývoj řádů a vyznamenání na území Habsburské monarchie. Rovnoměrně postihuje vývoj řádových společenstev v zemích Koruny české od středověku až do roku 1918. Autorovy údaje o dochovaných faleristických objektech jsou dosud nejúplnější publikovaným přehledem.
Napoleonův kavalerista jsou neobyčejně barvité paměti, zahrnující příběh dvanácti let života jednoho napoleonského jezdce. Napsal je Charles-Denis Parquin, který se dal jako šestnáctiletý zapsat k 20. pluku jízdních myslivců.
Příběh skupiny německých žoldáků, bývalých příslušníků SS a později francouzské Cizinecké legie, kteří bojovali ve Vietnamu v 50. letech minulého století. Francouzská Légion Étrangere byla nasazena v Indočíně v letech 1947-1954. Po porážce u pevnosti Dien Bien Phu v květnu r. 1954 legionáři z Vietnamu odcházejí, ale ne všichni.
