Ve svých příbězích, tentokrát převážně s vánoční tematikou, zachycuje autor jemné předivo mezilidských vztahů, jimiž obohacujeme, zkrášlujeme, nebo naopak ničíme svůj život. Jako mistrný pozorovatel každodenních životních okamžiků dokáže odkrýt hluboký význam skrytý v nepatrném gestu, v prosté otázce dítěte nebo v letmém pohledu.
Nová kniha je plodem jeho seminářů a exercicií pro kněze v Itálii, České republice a na Slovensku. Ve světle Božího slova i svých letitých zkušeností z církve dokládá, jaký charakter by měla mít služba vedení v církvi a jaká jsou s ní spojená úskalí.
„Kdybych věděl, jak zábavné je mít vnoučata, pořídil bych si nejprve je.
„Zase to může být pěkné, ale jinak.“ Ten, kdo truchlí pro milovanou osobu, něčemu takovému těžko věří. Člověk musí urazit dlouhou a bolestnou cestu, než dokáže dát prostor zármutku a začne hledat cestu zpátky k životu. Angelika Daikerová, která už léta doprovází truchlící, šetrně zpracovává získané zkušenosti.
Chiara Corbellová Petrillová zemřela v 28 letech na rakovinu jazyka. Nevyléčitelný nádor jí lékaři objevili v pátém měsíci těhotenství, kdy se těšila na narození svého syna Francesca. Pro ni a manžela Enrica to bylo už třetí dítě, které čekali, ale první, které přežilo a narodilo se zdravé. První dvě děti zemřely krátce po narození.
V knize najdeme čtrnáct přednášek, vrhajících na krizi světlo z hlediska víry. Publikace byla zamýšlena jako sedmidenní exercicie, které si lze udělat také soukromě a uvažovat při nich o důležitých otázkách: Co je to krize? Proč přichází? Existuje v ní naděje? Jak krizi prožívat? Jak objevit její hodnotu?
Málokdo má odvahu vyprávět o obtížích spojených s počátky manželství. Málokdo umí promluvit o tom, jaké úsilí stojí žít spolu každý den v harmonii. Mnohé páry se rozcházejí, když přijdou první, nevyhnutelné obtíže.
Belgický biskup nabízí nejen mladým čtenářům poctivou odpověď na otázku, kterou si klademe všichni. Jednoduchým jazykem uvádí do hluboké pravdy o prosebné modlitbě. Komentuje postoje biblických postav, které Ježíše o něco prosily, vysvětluje Boží reakce. Dotýká se otázky modlitby za zemřelé, prostřednictví svatých i Ježíšova přehánění.
Autorka poznává na vlastní kůži krizi středního věku. Chápe ji jako výzvu, jako příležitost objevit sebe sama, včetně zasutých tužeb a očekávání, ale bez dosavadních rolí a jistot. Když vstupujeme do další životní etapy, obvykle prožíváme obavu z toho, co nás čeká.
Svatý Julián Eymard nad eucharistií nepřestával žasnout, když hlásal, že „všechny zázraky převyšuje svým obsahem, nad všechny vyniká délkou svého trvání. Je to neustále trvající vtělení, ustavičně se obnovující Ježíšova oběť: je to hořící keř, který neustále plane na oltáři; je to mana, pravý chléb života, který denně sestupuje z nebe“.
Gabriela Bossisová (1874–1950) Narodila se ve francouzském Nantes jako nejmladší ze čtyř sourozenců. Hluboce ji zasáhne první svaté přijímání. V dospělosti vyučuje katechismus, vyšívá plátna pro obchod s liturgickými potřebami, účastní se různých farních akcí.
Soubor tří úvah francouzského jezuity o tom, co přináší poslední etapa lidského života a nad čím nás nutí se zamýšlet. Autor vychází jak z bohatých životních zkušeností, tak i z pohledu křesťanské víry. Proto se nezabývá jen životním bilancováním, ale odvažuje se mluvit otevřeně o posledních věcech člověka a životě po smrti.
Poslední dobou jako by náš svět, plný nejistoty, existenciální úzkosti, vnitřní prázdnoty a beznaděje, chtěl zkrásnět. Svět zaplavili andělé. Nepřeberné množství publikací se věnuje andělskému fenoménu a probouzí ve čtenáři touhu po zážitku.
Novéna vychází k Roku milosrdenství, vyhlášeném papežem Františkem, který začíná 8. prosince 2015.
Anselm Grün opět čerpá ze studnice Božího slova a moudrosti pouštních otců, aby nám poskytl vzácnou pomůcku pro každodenní zápas o čistotu srdce, o "smýšlení Kristovo" (srov. Flp 2,5). "Každý z nás si v sobě neseme vždycky oba póly: strach i důvěru, lásku i agresi, kázeň i nekázeň, zbožnost i bezbožnost, svatost i světské smýšlení.
Podle papeže Pavla VI. existuje církev proto, aby evangelizovala. Je-li evangelizace nejhlubší identitou církve, pak by nechuť či neochota hlásat evangelium byly projevem velmi nebezpečné krize její identity. Mnoho dnešních křesťanů naštěstí na takové postoje nenaráží. Máme však problém, že nevíme jak na to. Kde máme začít?
Předkládaná knížka je záznamem duchovních cvičení, která pater Prieto dával ve španělském Tulebras. Kromě vlastního obsahu jsou pozoruhodná zvláště tím, že jejich vyvrcholením bylo setkání otce Prieta s Ježíšem tváří v tvář.
Matta el-Meskin (1919–2006), duchovní otec kláštera svatého Makaria v Egyptě, byl jednou z největších postav soudobých dějin koptské ortodoxní církve a duchovní autor známý a oceňovaný po celém světě. V našem nakladatelství jsme publikovali jeho knihu Rady k modlitbě.
Rakouský kněz Leo Maasburg s jemným humorem vypráví, jak se stal po boku Matky Terezy „skutečným misionářem“. Léta s ní úzce spolupracoval, pomáhal jí jako kněz a tlumočník na několika zahraničních misích.