Co je největším problémem naší doby?
Nejen pro Marušky, Marjánky a Máří Máří, Maruška, Mary, Márinka, Marjánka, Majka či Manka… jméno Marie má ještě mnoho dalších podob. Víš, že to je úplně nejoblíbenější jméno v České republice? Víc než 316 tisíc žen a dívek u nás má tohle jméno. A víš, po kom to jméno nosí?
Také se vám stává, že přijdete do kostela a něco je jinak než naposledy? Vydejte se s námi do jedné farnosti a prožijte s ní celý liturgický rok. Společně objevme, jak je pestrý a jaké živo může v kostele být. Zajímalo by nás, kolik podobných věcí, situací a proměn najdete i ve své farnosti.
Příručka je vhodným pomocníkem pro práci s knihou Živo(t) v kostele. Najdete v ní popis a podstatu každého liturgického období a seznam v knize zobrazených svátků, které v daném období slavíme.
"Jmenuji se Marie" je knihou, která vás vtáhne do děje a nepustí, dokud ji nedočtete. Mohl se příběh biblické Marie odehrát znovu? Mohla se opět narodit ta, o níž se píše v nejznámější knize světa? Příběh je napínavým vyprávěním dívky, která žila podobným životem, jako jiní lidé v době komunistického Československa. A přesto byl její osud výjimečný.
Tomáš Komrska nám s humorným nadhledem, vlastním duši nezatížené egem, ukazuje průsvity věčného řádu, tak jak se mu v jeho každodennosti zjevují.
„Budu v této knize často používat jméno Wakan Tanka. Moc se omlouvám všem ortodoxním katolíkům, klidně si pokaždé dosaďte to naše staré dobré „Bůh“, přesně to tím myslím. Wakan Tanka by snad šlo přeložit jako „Velké Tajemství“. Jméno jsem zvolil z osobních důvodů.
Jsou skutečnosti, které vyvolávají všeobecný potlesk, a skutečnosti odvržené na okraj, které nikdo nepochválí. Právě k nim, na periferii, se vydává padesát krátkých statí velebících mimo jiné kněžské žvásty, zasmušilé lidi, vánoční bahno, rutinu, alkohol, čekání, zaostávání, politickou pasivitu nebo manželku svatého Petra.
Téma „křesťan a homeopatie“ je aktuální, zajímavé, potřebné – a výbušné!
Hmota, prostor a čas. Tři fyzikální pojmy, ve kterých jsme všichni uvězněni. Jako cestující v rychlíku, ze kterého nemůžeme vystoupit mimo stanici, ani změnit jeho rychlost. Můžeme jen za jízdy přejít z vagónu do vagónu. Pokud zrovna nejsme ve vlaku, je možné jít po pražcích starých kolejnic. Ovšem s vědomím, že můžeme vystoupit ze své tělesné schránky.
Jednoduchá cvičení, která spojují duchovní tradice Východu s psychologickými a filosofickými východisky Západu. Kniha pro všechny, bez ohledu na věk, vyznání či světonázorovou orientaci, jedinečná příležitost pro každého, kdo touží po duchovním růstu.
Pro rok 2022 – rok 60. výročí zahájení II. vatikánského koncilu – jsme pro vás vybrali v kalendáři dvojí texty. Na prvním místě jsou to tzv. vstupní antifony z nedělní liturgie, tedy biblické verše, které nás svým způsobem uvádějí do slavení konkrétní neděle či slavnosti. K těmto antifonám pak připojujeme vybrané pasáže z dokumentů II.
Tyto osobní texty nejlépe ukazují, kým vším byl František Lízna a jak dovedl oslovovat i lidi velmi rozdílné. Těžištěm této knihy jsou vzpomínky lidí, které v některé fázi svého života František Lízna potkal. Lidí, kterým pomohl a většinou je výrazně ovlivnil.
Kapky z nebe vypráví příběhy, které se nejspíš někdy staly každému z nás. Protože kdo z nás někdy neprožil radost, kdo se nikdy něčeho neděsil nebo něco nepokazil a pak toho trpce nelitoval? Povídá se v nich také o Bohu. O Bohu, který se zajímá o každodenní patálie našeho života a záleží mu na nás. O Bohu, který nás miluje.
Deník Františka Lízny, který nedávno zemřel. Kniha je autentickým souhrnem deníkových záznamů známého českého jezuity, který se věnuje zejména péči o lidi na okraji společnosti (vězňové, Romové, bezdomovci).
Knižní vydání toho nejlepšího z novinářské tvorby Felixe Kulpy publikované na webu tisickrate.cz, který získal cenu Magnesia Litera blog roku. Kniha si klade za cíl posloužit jako interaktivní průvodce životem v katolické církvi. Protože jestli tohle není pravda, pak to musí být alespoň dobře vymyšleno!
„Nebyl jsem, v případě napsání této útlé publikace, inspirován majorem Zemanem ani jeho třiceti socialisticko - kriminalistickými kousky, ale výzvou mých přátel, abych zavzpomínal na třicet roků své lékařské, především psychiatrické praxe a vybral z nich stejný počet vážných i veselých příběhů.”
Jako rodiče máme povinnost svým dětem vytříbit povědomí o tom, co je dobré a co špatné. Učíme je překonat se. To člověk někdy musí, překročit svoje pocity a potřeby a udělat Dobrý skutek. Dobrým skutkům nás nejlépe učí osobní příklad, ale co kdyby na to existovala obrázková příručka?
Tato kniha je věnovaná všem ženám a dívkám, které se nemají rády, které si nevěří a připadají si podřadné. Možná mají pocit, že si musí všechno zasloužit a odpracovat, že musí neustále dokazovat sobě i jiným alespoň špetku své hodnoty.
Dnes si mladí fotí selfíčka, aby, snad, zachytili důležité momenty života. Naučil jsem se selfíčka nikoli fotografovat, ale psát. Chci teď spíše ustoupit do pozadí a nechat čtenářovu fantazii pracovat, chci ukázat jen náčrtky.
