Nová a bohatě ilustrovaná publikace Stvořené pro věčnost: největší objevy české egyptologie obsahuje výběr 140 nejdůležitějších a nejzajímavějších nálezů za šedesát let působení Českého egyptologického ústavu FF UK v Egyptě a Súdánu. Jak píše prof.
Ve druhé polovině 19. století docházelo v rámci národních snah k revidování barokních hodnot. České novobaroko zastupuje v sochařství expresivní stylovou tendenci, která odrážela tento nacionálně motivovaný zájem a zároveň se stala aktuální reakcí na změnu estetického vkusu konce století.
Oldřich Král (19302018) byl jedním z předních českých sinologů a zakladatelem pražské komparatistiky po roce 1989. Vystudoval sinologii a anglistiku, působil na Filozofické fakultě UK a v Orientálním ústavu. Po roce 1969 byl nucen z univerzity odejít a od sedmdesátých let byl zaměstnán ve Sbírce orientálních umění Národní galerie.
Monografie sleduje polemiky v české literatuře na přelomu 19. a 20. století jako svébytný žánr. Zaměřuje se na různorodé případy a typy polemik od poloviny osmdesátých let 19. století do desátých, resp. dvacátých let 20. století: diskuse o národní literatuře v letech 18861888, možnosti a proměny pojmu literární revoluce v polemikách na konci 19.
Staroseverská literatura je českému čtenáři známa především díky textům s pohanskými náměty: mytologickým a hrdinským písním Starší Eddy, pohanským skaldským básním a ságám o dávnověku. Méně známo už je, že po své christianizaci v 10. až 12. století staří Seveřané vytvořili celou řadu literárních děl s křesťanskou tematikou.
Příběhy o svatých představují jeden podstatných prvků evropské duchovní kultury. Tzv. zemští patroni pak tvořili mezi světci speciální kategorii, která propojovala univerzální křesťanská témata s konkrétním regionem a hrála značnou roli při vytváření etnických a národních identit.
Rudolf Dvořák byl prvním profesorem orientalistiky na české univerzitě, kde přednášel orientální jazyky (arabštinu, perštinu, turečtinu, hebrejštinu, starou etiopštinu a čínštinu) a čínskou filozofii, a stál rovněž u zrodu české egyptologie a asyriologie.
Neokonfucián Jokoi Šónan je historiky považován za jednoho z nejvýraznějších vzdělanců závěrečné fáze doby Tokugawa, kdy dochází k rychlému vyzrávání vnitřní společenské a politické krize.
Kniha sleduje náboženský vývoj Plzně za první republiky (19181938), tj. vývoj katolické církve, Církve českobratrské evangelické, Církve československé a bezvěreckého hnutí. Cílem je představit jednotlivé náboženské subjekty, ukázat jejich vzájemnou interakci a schopnost ovlivňovat okolní společnost.
Publikace se zabývá formováním programově slovenské výtvarné moderny v období první Československé republiky (19181938) v kontextu oficiální ideologie čechoslovakismu a ve vztahu k českému výtvarnému umění.
Islámská čítanka je didaktickou příručkou, která na souboru reprezentativních a paralelně dvoujazyčných příkladů (zrcadlově česky a arabsky) představuje klíčové žánry i tematické segmenty této náboženské literatury.
Čeština jako cizí jazyk na Dálném východě je kolektivním dílem řady lingvistů, jejichž společným zájmem je rozvoj bohemistiky (a také slovakistiky) v zemích Dálného východu.
Výbor Od Principa k Trumpovi přináší 63 článků, které historik a politolog Jan Adamec v průběhu třinácti let publikoval v týdeníku Respekt, deníku Lidové noviny a na stránkách historyweb.sk. Pokrývá období od roku 1914 a vypuknutí první světové války a končí v současnosti během právě probíhající obchodní války mezi USA a Čínou.
Monografie pojednává o jedné z nejpozoruhodnějších vokálních kompozic české hudby, jejímž jediným tématem a zároveň jedinou hudební matérií je nejstarší česká lidová duchovní píseň Hospodine, pomiluj ny. Prokomponovaný cyklus o sedmi částech s názvem Proměny chorálu Hospodine, pomiluj ny (op.
Kniha literárněvědných esejů zabývajících se tématem "věcí" a "věcnosti" ve světové a české poezii od antiky po současnost. Představuje nejvýznamnější básnická díla a postupy, jimiž básníci ve své tvorbě věci evokují. Nejrůznější věci nás obklopují po celý život, i když je často ani nevnímáme.
První dvě třetiny třináctého století představovaly v dějinách Islandu dramatické období, označované podle nejvýznamnějšího aristokratického rodu jako věk Sturlungů. Docházelo v něm ke krvavým bojům a k zásadním společenským a politickým změnám, ale také k rozmachu kultury a písemnictví.
Ačkoliv je dnes již přesný obsah komplikovaného systému dohod mezi Velkou Británií a Francií z dubna 1904 polozapomenut, označení Srdečná dohoda se používá i nadále. Entente Cordiale tvořily tři hlavni dokumenty, jež byly základem koloniálního vyrovnání mezi oběma velmocemi.
Výbor Tanec mezi hroby představuje čínskou povídku 20. a 30. let 20. století. Povídky vznikaly v době, která byla v mnoha ohledech přelomová. Čínská společnost procházela hlubokou proměnou, stará pravidla a tradiční zvyky se střetávaly s novými idejemi a představami. Také literatura tohoto období byla do značné míry odpovědí na nástup modernity.
V předkládaném svazku autorky a autoři navazují na knihu Horizonty kognitivně-kulturní lingvistiky. Schémata a stereotypy v mluvených a znakových jazycích (2017). Kolektiv (částečně proměněný) tentokrát exponuje trojí téma: metaforu, stereotyp a kulturní rozrůzněnost jazyků jako obrazů světa.
Druhý díl s názvem Rozpravy o identitách ve frankofonním prostoru subsaharské Afriky je souborem jedenácti rozhovorů, a to se čtyřmi africkými autory, pěti univerzitními profesory a badateli v oblasti subsaharských literatur a dvěma nakladateli.