Latinská vzdělanost a písemnictví významně spoluutvářely podstatu evropské vzdělanosti.. Literatura psaná latinsky nezanikla s pádem římské říše, ale rozvíjela se dál v duchovním prostředí klášterů a později ve vzdělaneckém prostředí univerzit.
Polybios (asi 200-118 př. Kr.) patří k nejvýznamnějším osobnostem antické literatury. Spolu s Thúkýdidem a Hérodotem tvoří trojhvězdí starořeckého dějepisectví. Pocházel z arkadské Megalopole, z bohaté rodiny, jeho otec zastával vysokou hodnost stratéga Achajského spolku. Díky tomu získal dobré vzdělání, jež mu usnadnilo politickou i vojenskou kariéru.
Poslední tajemství Jana T. završuje známou "stínadelskou" trilogii Jaroslava Foglara–Jestřába, kterého Jaroslav Velinský od svých chlapeckých let osobně znal, a jehož památce je také kniha věnována. Rychlé šípy začínají vydávat další ročník oběžníku TAM-TAM po té, co Žlutý květ zvítězil ve volbách a Velkým Vontem se stal Otakar Losna.
Dějepisný žánr patřil ve starověkém Římě k nejoblíbenějším četbám a mezi čtenáři kolovalo množství přehledů dějin psaných různými autory pro nejrůznější účely. Z bohaté úrody děl, o nichž se dochovaly zprávy, přežila v literární historii nemnohá. Mezi nimi i dva spisy obsažené v tomto svazku, jež jsou charakteristickými ukázkami stylu tzv.
Předchozí tři svazky Polybiových Dějin (I, AK 78; II, AK 79; III, AK 80) obsáhly osmnáct ze čtyřiceti knih jeho dějepisného díla. Tento čtvrtý svazek přináší vše podstatné, co se dochovalo z dvacítky knih zbývajících, tj. XIX až XXXIX. Polybios v nich zaznamenal a vylíčil události mezi roky 196 až 144 př. Kr.
Polybiovo dějepisné dílo se dochovalo zčásti v úplnosti, zčásti torzovitě. První pětice knih, jež se dochovaly neporušené, vyšla v AK ve dvou předchozích svazcích – Dějiny I a Dějiny II. Třetí díl Polybiových Dějin obsahuje dochované části a zlomky 6. až 19. knihy.
Marcus Aurelius (121-180) je neobvyklým zjevem ve starověkém písemnictví. Proslul jako římský císař (161-180) a zároveň filozof. Vládl ve velmi neklidné, krizové době, plné válečných konfliktů s barbarskými kmeny, jež útočily na římskou moc. Při výpravě na sever proti Markomanům se r. 179 dostal až na území dnešního Slovenska do oblasti Trenčína.
Tatry sú nesporne najpopulárnejším pohorím na Slovensku, spieva sa o nich aj v národnej hymne. Hovorí sa o nich, že sú to „miniatúrne Alpy“ – na relatívne malej ploche necelých 800 km2 sa totiž nachádza takmer všetko prírodné bohatstvo ako v oveľa rozľahlejších Alpách.
Pražský poutník aneb Prahou ze všech stran je knihou, jež doplňuje 53 vhodně zvolených a obsahově promyšlených procházek zajímavým vyprávěním o historii jednotlivých lokalit, budov i dalších pozoruhodných objektů.
První díl Polybiových Dějin I (vyd. 2008, AK 77) obsáhl ze čtyřiceti knih jeho dějepisného díla knihy první a druhou. Autor sám je označil jako úvod, podal v nich přehled událostí v letech 264–220 př. Kr.
Legendární Vitruviův spis O architektuře je jediným zachovaným dílem svého druhu z římské odborné literatury. Římský architekt Vitruvius jím vytvořil základní učebnici antické architektury, v níž encyklopedicky, jak bylo v jeho době zvykem, shrnul všechny potřebné a používané znalosti a poznatky z oboru technických věd.
Kniha „Plzeňsko – příroda, historie, život“, která právě vyšla, představuje již pátý svazek ediční řady Krajina a lidé, vydávané nakladatelstvím Baset, avšak první, který se zaměřil na hustě osídlený region. Vlastivědná encyklopedie Plzeňsko – příroda, historie, život získala: 3.
Polybios patří spolu s Hérodotem a Thúkydidem do velké trojice starořeckých historiků. Žil v době římské expanze a ač byl Řek tělem i smyšlením, přijal její ideologii a světovládné ambince. Politicky se angažoval ve vedení achajského spolku a po záboru Řecka Římem r. 168 intervenoval ve prospěch mnoha krajanů, čímž si vysloužil všeobecnou vděčnost.
Tatínku, má ďábel oči jako maminka? se jmenuje kniha Martina Petišky píšíciho také pod jménem Eduard P. Martin. Tato kniha pojednává o tabu v současných rodinných vztazích, odkrývá tajené rodinné poměry z úhlu, který by se mohl jmenovat O čem sní naše děti? Tatínku, má ďábel oči jako maminka?
