Kniha přináší přehled praktických a realizovatelných morálních zásad sexuální a vztahové výchovy. Stabilita vztahů totiž netrápí jen dospívající děti z křesťanských rodin, ale i děti nevěřících rodičů. Globální náhled chybí v psychologickém poradenství, hodí se i učitelům a kněžím ve zpovědní praxi.
Politika by se podle Petra Druláka měla co možná nejvíce držet zásad rozumného jednání. Bez nich nelze vést debaty, uzavírat dohody či vytvářet realistická očekávání. Společenství však vzniká a udržuje se také díky emocím a dalším prvkům, které se vymykají čistě rozumovému pohledu.
Jak postihnout nástup společenské změny? Příchod rozvratu, totality?
S mnoha mysliteli, počínaje už těmi osvícenskými, sdílel Masaryk přesvědčení, že demokracie je jediný systém, který je schopen řešit problémy společnosti nenásilně a ku prospěchu většiny jednotlivců a celku, nikoliv na úkor slabších. V jeho pojetí hrál určující roli respekt k národům jako hluboce kulturně a historicky zakotveným společenstvím.
Na Vysočině bydlívali hlavně hastrmani a hejkalové, ale i divoženky, polednice a čarodějnice, tu i onde se objevil čert. Příběhy vyprávěné za zimních večerů doma u pece nebo v šenku, v létě večer pod lípou zapisovali generace písmáků, učitelů nebo kronikářů.
Druhé setkání s čerty, hejkaly, hastrmany, čarodějnicemi a dalšími strašidelnými a záhadnými bytostmi z Polenska navazuje na knihu Sto a jedna pověst z Polné a okolí. Jan Prchal převyprávěl další příběhy z mnoha sbírek vydaných, ale také z těch, které se dochovaly pouze v rukopisech.
Kniha esejů Odsouzeni k modernitě dokládá v jedenadvaceti kapitolách jednoduché tvrzení: Ani moderní společnost se nevyhnula tomu, o čem byli staří Řekové přesvědčeni, že je osudem veškerých dějin. Nevyhnula se pohybu v kruhu.
Chronickou nemocí IBS (irritable bowel syndrom) trpí v menší či větší míře až 15 % populace. Žít se syndromem dráždivého tračníku je velký handicap, a když se jejímu „nositeli“ v životě téměř nic nedaří, tak co je to za žití?
Možná že české literatuře v poslední třetině dvacátého století a na začátku století jedenadvacátého opravdu chybějí velké romány, ale na příběhy v jiných podobách – například na paměti nebo korespondence – je dostatečně bohatá.
Josefa Lhota jako právník, administrátor a organizátor nesčetných výstav celý svůj profesní život od roku 1952 zasvětil službě výtvarnému umění a jeho protagonistům ve výtvarnických organizacích a v závěru se po roce 1989 podílel také na obnově SČUG Hollar a S.V.U. Mánes.
Všechny příběhy, a jsou to vždycky příběhy o lásce, i když to někdy na první pohled (čtení) nevypadá, jsou spleteny z pramenů štěstí i neštěstí. Vypravěč těchto povídek se podobá rybáři, který vytahuje z vody síť a má v ní jen samé mřenky, protože žádné pořádné ryby už vlastně nelze vylovit. Nebo ano?
Skrze rozličná témata přibližuje filozof Martin Škabraha své pojetí liberalismu jako sociálně a ekologicky orientované politiky, jež by se v době vleklé krize kapitalismu měla umět inspirovat i v marxistické tradici.
Nejsme jako oni, nebo jsme jako oni? Je opravdu jednooký mezi slepými králem?
Příběh Jiřího Pelikána se řadí ke klíčovým svědectvím o československých dějinách druhé poloviny 20. století.
Příběh pařížského pasáka Mořice řečeného Bubu a jeho dívky Berty. Reprint první českého vydání z roku 1919 v překladu Jaroslavy Vobrubové-Veselé. Kniha vychází spolu s knihou Jana Kellera Odsouzeni k modernitě, v níž je jeden z esejů věnován právě tomuto příběhu. Charles-Louis Philippe (1874–1909) patřil k oblíbeným autorům Vítězslava Nezvala, S. K.
Kibucy byly od počátku 20. století jednou z forem osidlování mandátní Palestiny, které mělo podpořit návrat Židů z diaspory do „Země zaslíbené“. Od vzniku toho prvního v Deganiji v roce 1909 prošly bouřlivým vývojem a hrály důležitou roli ve válce o nezávislost Izraele.
Jan Keller sleduje politické dění velmi pečlivě a soustavně, vyslovuje se bez prodlení a bez servítků. Píše komentáře, jako se jiní věnují osobním deníkům. Rozdíl je v tom, že Keller se nezabývá sebou, ale jde mu o společnost, o to, jak tady v Česku žijeme, kdo a co tady dělá, kdo nám lže a co za tím může být.
Václav Cílek jako editor a spoluautor navazuje na úspěšnou knihu Tři svíce za budoucnost. Ke spolupráci přizval znovu respektované české sociology, filosofy, publicisty, psychology, historiky, přírodovědce, i další autory, kteří se zabývají vyhlídkami na život v dočasném chaosu, mj.
Esej o krizi kultury v evropském hlavním městě, o vztahu národních států a centrálních orgánů Unie a fungování demokratických principů. Autor měl původně v úmyslu napsat román o Evropě, prózu v duchu dekadentních pocitů typu „Evropa ve světle zapadajícího slunce“, jehož protagonistou se měl stát úředník Komise.
Množstvím fotografií a dokumentů provázená publikace více než čtyřiceti českých i zahraničních autorů.