Politika by se podle Petra Druláka měla co možná nejvíce držet zásad rozumného jednání. Bez nich nelze vést debaty, uzavírat dohody či vytvářet realistická očekávání. Společenství však vzniká a udržuje se také díky emocím a dalším prvkům, které se vymykají čistě rozumovému pohledu.
Jak postihnout nástup společenské změny? Příchod rozvratu, totality?
S mnoha mysliteli, počínaje už těmi osvícenskými, sdílel Masaryk přesvědčení, že demokracie je jediný systém, který je schopen řešit problémy společnosti nenásilně a ku prospěchu většiny jednotlivců a celku, nikoliv na úkor slabších. V jeho pojetí hrál určující roli respekt k národům jako hluboce kulturně a historicky zakotveným společenstvím.
Na Vysočině bydlívali hlavně hastrmani a hejkalové, ale i divoženky, polednice a čarodějnice, tu i onde se objevil čert. Příběhy vyprávěné za zimních večerů doma u pece nebo v šenku, v létě večer pod lípou zapisovali generace písmáků, učitelů nebo kronikářů.
Druhé setkání s čerty, hejkaly, hastrmany, čarodějnicemi a dalšími strašidelnými a záhadnými bytostmi z Polenska navazuje na knihu Sto a jedna pověst z Polné a okolí. Jan Prchal převyprávěl další příběhy z mnoha sbírek vydaných, ale také z těch, které se dochovaly pouze v rukopisech.
Kniha esejů Odsouzeni k modernitě dokládá v jedenadvaceti kapitolách jednoduché tvrzení: Ani moderní společnost se nevyhnula tomu, o čem byli staří Řekové přesvědčeni, že je osudem veškerých dějin. Nevyhnula se pohybu v kruhu.
Chronickou nemocí IBS (irritable bowel syndrom) trpí v menší či větší míře až 15 % populace. Žít se syndromem dráždivého tračníku je velký handicap, a když se jejímu „nositeli“ v životě téměř nic nedaří, tak co je to za žití?
Možná že české literatuře v poslední třetině dvacátého století a na začátku století jedenadvacátého opravdu chybějí velké romány, ale na příběhy v jiných podobách – například na paměti nebo korespondence – je dostatečně bohatá.
Josefa Lhota jako právník, administrátor a organizátor nesčetných výstav celý svůj profesní život od roku 1952 zasvětil službě výtvarnému umění a jeho protagonistům ve výtvarnických organizacích a v závěru se po roce 1989 podílel také na obnově SČUG Hollar a S.V.U. Mánes.
Všechny příběhy, a jsou to vždycky příběhy o lásce, i když to někdy na první pohled (čtení) nevypadá, jsou spleteny z pramenů štěstí i neštěstí. Vypravěč těchto povídek se podobá rybáři, který vytahuje z vody síť a má v ní jen samé mřenky, protože žádné pořádné ryby už vlastně nelze vylovit. Nebo ano?
Skrze rozličná témata přibližuje filozof Martin Škabraha své pojetí liberalismu jako sociálně a ekologicky orientované politiky, jež by se v době vleklé krize kapitalismu měla umět inspirovat i v marxistické tradici.
Nejsme jako oni, nebo jsme jako oni? Je opravdu jednooký mezi slepými králem?
Příběh Jiřího Pelikána se řadí ke klíčovým svědectvím o československých dějinách druhé poloviny 20. století.
Příběh pařížského pasáka Mořice řečeného Bubu a jeho dívky Berty. Reprint první českého vydání z roku 1919 v překladu Jaroslavy Vobrubové-Veselé. Kniha vychází spolu s knihou Jana Kellera Odsouzeni k modernitě, v níž je jeden z esejů věnován právě tomuto příběhu. Charles-Louis Philippe (1874–1909) patřil k oblíbeným autorům Vítězslava Nezvala, S. K.
Kibucy byly od počátku 20. století jednou z forem osidlování mandátní Palestiny, které mělo podpořit návrat Židů z diaspory do „Země zaslíbené“. Od vzniku toho prvního v Deganiji v roce 1909 prošly bouřlivým vývojem a hrály důležitou roli ve válce o nezávislost Izraele.
Jan Keller sleduje politické dění velmi pečlivě a soustavně, vyslovuje se bez prodlení a bez servítků. Píše komentáře, jako se jiní věnují osobním deníkům. Rozdíl je v tom, že Keller se nezabývá sebou, ale jde mu o společnost, o to, jak tady v Česku žijeme, kdo a co tady dělá, kdo nám lže a co za tím může být.
Václav Cílek jako editor a spoluautor navazuje na úspěšnou knihu Tři svíce za budoucnost. Ke spolupráci přizval znovu respektované české sociology, filosofy, publicisty, psychology, historiky, přírodovědce, i další autory, kteří se zabývají vyhlídkami na život v dočasném chaosu, mj.
Esej o krizi kultury v evropském hlavním městě, o vztahu národních států a centrálních orgánů Unie a fungování demokratických principů. Autor měl původně v úmyslu napsat román o Evropě, prózu v duchu dekadentních pocitů typu „Evropa ve světle zapadajícího slunce“, jehož protagonistou se měl stát úředník Komise.
Množstvím fotografií a dokumentů provázená publikace více než čtyřiceti českých i zahraničních autorů.
Kniha o vůli k životu. Max Rodrigues Garcia (1924) přežil v letech 1943–1945 čtyři koncentrační tábory i pochod smrti; Američané ho osvobodili v rakouském Ebensee. Začal pro ně pracovat jako tlumočník a rozhodl se, že se do rodného Nizozemska už nevrátí. Byl přesvědčený, že z jeho židovské rodiny stejně nikdo nezůstal naživu.