Demokracie a lidská práva se zdají být v západním společenskovědním diskursu i politické praxi těsně propojenými pojmy. Je ovšem jejich blízkost skutečně tak očividná?
Kniha se zaměřuje na souvislosti fenoménů demografického, resp. individuálního stárnutí a urbanizace, přesněji řečeno na každodennost stárnoucích obyvatel měst v kontextu sociálně-prostorových procesů regenerace a gentrifikace. Autorky hledají odpovědi na otázky jako: Jaký vliv má měnící se vnější prostředí na zkušenost stárnutí?
Autoři se v knize zaměřili na dva provázané cíle. Prvním bylo vysvětlení toho, proč jsou čtyři politické strany (ČSSD, KDU-ČSL, KSČM a ODS) opakovaně a dlouhodobě volebně úspěšné, což jim garantuje kontinuální zastoupení v českém parlamentu; tato organizační stabilita stranického systému je v postkomunistickém prostoru unikátní.
Většina esejů uveřejněných v této knize vyšla ve zkrácené verzi v desetiletí 1997–2007 v Salonu, literární příloze čtvrtečního Práva. Rozhovor s Jiřím Rulfem vyšel v týdeníku Reflex, rozhovor s Barborou Osvaldovou v časopise Xantypa, esej Pohlaví rozumu ve sborníku Nové čtení světa I., který vydala Marie Chřibková.
Kniha se zabývá metodologií textových analýz v kontextu sociálních věd. Tematicky pokrývá tři typy textových analýz, které se v sociálních vědách nejčastěji používají: obsahovou, diskurzní a narativní analýzu.
Kniha v širokých historických, sociálních a politických souvislostech analyzuje hlavní charakteristiky, vnitřní vývoj a pozici Komunistické strany Čech a Moravy v českém politickém systému po roce 1989. Zabývá se otázkou antisystémové identity strany, její povahy a dynamiky v čase.
Je jednota výzkumu a výuky samozřejmým a nezbytným základem moderního vysokého školství?
Kniha Struktura významu se zabývá otázkou relativní váhy kultury v poměru k sociálně-strukturálním a materiálním podmínkám lidského života. Kultura je zde chápána v širokém smyslu, který získala v sociálních vědách v polovině 20. století, jako významy sdílené členy společnosti nebo určité skupiny.
Kniha Etnografie představuje etnografii jako komplexní metodologicko-teoretický přístup ke skutečnosti. Nabízí panorama metodologických kauz, které zvou čtenáře do výzkumnické „kuchyně“, kde se zvažují, míchají, pečou a někdy i připálí ingredience etnografického vědění.
Živitelství představuje historicky a sociálně proměnlivý jev, který může nabývat podoby výhradního živitelství anebo spoluživitelství. Kniha se zaměřuje na praxi živitelství (ale i pečovatelství) a její vymezení z perspektivy rodičů.
Kniha pojednává o různých aspektech života slovenských au-pair v britských rodinách - o rozhodnutí stát se au-pair, o tom, jak je člověk vnímán jako au-pair, o samotné práci au-pair a o dalších vztazích souvisejících s pobyty au-pair, o tom, jak au-pair tráví volný čas, jaké kontakty mají s domovem i mezi sebou navzájem apod.
Práce je výsledkem etnografického výzkumu ve školní třídě, který se zaměřoval na (re)produkci genderu v každodennosti školního kolektivu.
Věda se ve svých abstrakcích někdy velmi vzdaluje každodennímu životu lidí. Staví na specifických východiscích tam, kde se život zcela nedůsledně a bez problému žádných "prvních principů" nedrží. Konflikt a kooperace reprezentují vědecké pojmy, které - stavěny do protikladu - vyjadřují život společnosti, avšak v jednostranné formě.
Pojem "aktivní stáří" v současnosti působí jako zaklínadlo téměř všech vládních dokumentů věnujících se problematice stárnutí, stejně jako oblíbených obrazů "obdivuhodných" seniorů.
Téma bezdomovectví patří k těm, o nichž se poměrně často mluví, avšak hlubší zamyšlení nad ním dosud chybělo. Kniha sociologa Jana Kellera tuto mezeru objevným způsobem zaplňuje. Autor rozlišuje bezdomovectví fyzické a statusové.
Knížka začíná podrobným rozborem motivací a aktivit neformální péče o seniory v českých rodinách. Výsledky prvního z výzkumných projektů seznamují se způsoby, motivy a důsledky péče v životě rodin, které se starají o seniora v domácích podmínkách.
Kniha se zaměřuje na proměny partnerského života z perspektivy životních drah.
Kniha Lacan a Freud podává výklad hlavních aspektů Lacanova pojetí psychoanalýzy i historii jeho konfliktu s Mezinárodní psychoanalytickou asociací.
Prostředí pro vědeckou práci v socialních vědach prochází překotným vývojem. Jedním z důvodů je také rostoucí objem dat, která jsou k dispozici pro socialní analýzy.
Kniha nabízí analytický pohled na fungování současných demokracií z perspektivy důvěry. V rámci demokratického systému vymezuje tři základní kanály důvěry: systémovou důvěru, tedy legitimitu režimu, důvěru v instituce a obecnou důvěru vůči druhým lidem.