"Už více než pětatřicet roků naslouchám ve své ordinaci lidským osudům. Povětšinou těm, které se týkají vztahů. A to nejen vztahů mezi mužem a ženou, dětmi a rodiči nebo vztahů mezigeneračních, ale i těm, které se vytvořily mezi rodiči a školou, občanem a institucí nebo učiteli a jejich žáky.
De Mellovy exerciční promluvy, které sám pečlivě připravil, ale nestihl publikovat. Velmi působivě zde osvětluje tři základní témata: modlitbu, pokání a Kristovu lásku.
Autorka knih Přežila jsem, Odpustila jsem, Panna Maria kibežská a Chlapec, který se setkal s Ježíšem (spolu se Stevem Erwinem), se narodila ve Rwandě a studovala na Rwandské národní univerzitě. Genocida v roce 1994 ji připravila o většinu rodiny.
Autor v knize rozebírá, jak si naše zraněná psychika často představuje Boha, a vede nás nad tyto samovolné reprezentace, jež Boží lásku velice znetvořují. Pokorně se zabývá otázkami, které jsou zároveň nejobecnější a nejniternější, velkou pozornost například věnuje problému katastrof, nemoci a smrti.
Co je smyslem našeho života? Je důležitější cíl anebo cesta k němu? Dělá nás bohatství šťastnějšími?
Proč dnes mluvit o Bohu? - Proč věřit v Boha, když jsem ho zatím na nic nepotřeboval? - Ty, a není to blbost? - A je ti jasný, že tomu věří čím dál tím míň lidí?
Úvahy pramenící z hledání odpovědí na provokující otázky. Knihu tvoří třicítka autorových esejí. Některé vznikly úpravou kázání, jiné ze zamyšlení publikovaných v internetových diskuzích a některé byly tzv. "psány do šuplíku".
Rysem, který Františkovy poutní cestopisy zřetelně odlišuje od jiných podobných textů a který činí jeho zápisky tolik přitažlivými, je jeho až třeskutá upřímnost.
V této knize nás chce americký františkán a autor mnoha knih, Richard Rohr, skrze příběhy, meditace a svoji zkušenost, opřenou i o vlastní neúspěchy a chyby na duchovní cestě, vést k tomu, abychom v sobě probudili větší touhu po Bohu, abychom se osvobodili od všech strachů a obav, které nás mnohdy paralyzují, abychom se otevřeli proměně a tím inspirovali i druhé,
Senát Parlamentu České republiky schválil v polovině června 2012 návrh ČSSD na novelizaci zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a hnutích, a zákonů o volbách do PČR, Evropského parlamentu a zastupitelstev krajů.
"Petr Vrbacký kreslí své obrazy rychlými, přímými tahy, navíc tahy děsivě pravdivými. Přímočarost knihy je podtržena tím, že všechno, o čem je řeč, vlastně tušíme všichni, jen to někdo řekl nahlas.
Rok dobrovolníkem na indickém venkově. Jaký je život v hliněné chýši s osmi sourozenci a miskou rýže třikrát denně? Proč se indický puberťák nesmí zamilovat? Kde se dospělí lidé podepisují otiskem prstů?
Předložené svěží dílko nás opakovaně provede liturgickým rokem, což nám slovy autora poslouží k tomu, abychom si znovu uvědomili na čem stojí náš život, kam míří naše naděje a znovu vyrazili na cestu, pokud přešlapujeme na místě.
Oba autoři - Anselm Grün (nar. 1945, známý benediktinský mnich, ekonom kláštera, dr. theologie a psycholog), Wunibald Müller (nar.
Kniha se zaměřuje na práci Matky Terezy a Misionářek lásky - řádu, který založila. Píše se zde o práci i o životě, který žijí společně ve službě Kristu v Kalkatě a jinde. Jejich činnost má zvláštní charakter tím, že se věnují službě mezi nejchudšími z chudých, a to představuje skutečně široké pole působnosti.
Obsah této knížky vyťukali do klávesnice mladí lidé formou blogových příspěvků na signály.cz. Stejně jako je pestrý život uživatelů na komunitním webu, je pestré i použití žánrů v této knize. Je plná životních příhod, povzbudivých povídek i hlubších zamyšlení a jako celek tvoří obraz lidského života.
Drobná sbírka promluv nás provází celým liturgickým rokem, který se prolíná s rokem školním. V dnešním zmateném světě přesyceném informacemi všeho druhu je naléhavým hlasem, který nám dodává odvahu přijmout evangelijní pravdy za svůj životní program.
Deník psaný na pěší pouti z Vyšehorek do Sieny a Říma není pouze cestopisem, ale i svědectvím o osobnosti autora: je z něj zřejmá jeho mužná houževnatost pokořující překážky, soucítění a solidarita s lidmi i zvířaty, citlivá pozornost vůči smyslovým vjemům a smysl pro krásu, mimořádná vnitřní svoboda projevující se nekonvenčním myšlením a
V roce 2006 otec Lízna vychází na pouť. Jde bez mobilního telefonu a s vědomím, že toto putování může být jeho poslední pozemské, neboť lékaři mu diagnostikovali nebezpečnou rakovinu. Nemoc však natolik ustoupila, že lékaři otce Líznu zařadili mezi vzácné případy. Sám jezuitský poutník dodává: "Jak říkám, pouť uzdravuje."
