Kolektivní monografie z 9. mezinárodního pražského platónského symposia, konaného v Praze ve dnech 14.–16. listopadu 2013.
Významný antický filozof rozvíjí vlastní koncepci státu, jeho ochrany, občanství a správy obce. Ideální státní uspořádání se opírá o společenství majetku a žen a rozumnou chudobu, která nepřeje přepychu.
Porfyriova sbírka čtyřiačtyřiceti Sentencí nestejné délky je pokusem zachytit základní principy Plotinovy nauky týkající se vztahu duše a těla, charakteristik tělesného a netělesného. Intelektu v jeho jednotě a mnohosti i „toho, co vše přesahuje“, o němž žádnou nauku podat nelze. Řecko-české vydání připravuje Lenka Karfíková.
Charles Hartshorne (1897-2000) je vedle Alfreda N. Whiteheada nesporně nejvýznamnějším procesuálním filosofem dvacátého století. Jeho zájmem byl především filosofický pojem Boha, který by byl filosoficky konzistentní a zároveň odpovídal obecné náboženské intuici.
Kniha je napsána formou krátkých, přehledně číslovaných odstavců a vyznačuje se krajní stručností a elegancí. Po svém vydání ovlivnila nejprve hnutí logického pozitivismu a posléze řadu filosofů, nejen analytických.
Tzv. osmá kniha Stromat je sbírka Klementových výpisků z filosofického zdroje, jehož ústředním tématem je teorie vědeckého důkazu, rozpracovaná na aristotelském základě a na pozadí protiskeptické polemiky. Kromě vlastní teorie důkazu zahrnuje též diskusi o metodě zkoumání, diairesi, definici a kategoriích a pojednání o příčinách.
Kniha přináší dvojjazyčnou edici metafyzických textů Komenského.
Sv. 5: Jeden z nejznámějších krátkých textú Nietzschova raného období (z roku 1873), za autorova života nevydaný. Obsahuje první náběh ke kritice metafyziky, který vychází z metaforičnosti lidského poznání. K textu jsou připojeny tematicky související záznamy z pozústalosti z téže doby. Přeložila Věra Koubová. Třetí vydání.
Spisy O Slunci a O světle představují zralou podobu autorova myšlení. První spis vychází z přirovnání ideje dobra ke Slunci a z analogie mezi viděním a věděním, jak je předkládá Platón v Ústavě. Spis O světle je inspirován plótínovskou metafyzikou světla. Alegorické výklady Slunce a světla patří ke klíčovým motivům Ficinova myšlení.
Jakkoli by nám prospělo, kdybychom své myšlenky sdělili též přístupnější formou, chceme dát přednost formě přísnější a tímto pojednáním pokud možno podat příklad metody, která se od dosavadní odlišuje tím, že je skutečně neoddělitelná od obsahu – říká se na úvod „farářova vyprávění“.
Tématem knihy je Kantův morální zákon jako základní princip Kantovy praktické filosofie. Autoři obou textů, Konrad Cramer a Michael Wollf, probírají problematiku morálního zákona především ve vztahu ke Kantově Kritice praktického rozumu, v níž byl zformulován jako "základní zákon čistého praktického rozumu".
Studie Řeč a zjevnost stručně načrtává pojetí řeči a rozumění v Heideggerově Bytí a času a poté se věnuje způsobu, jímž dnes raného Heideggera recipuje americký normativní pragmatismus (Dreyfus, Brandom, Crowell ad.).
Soubor vzpomínek těch, kdo přežili holokaust. V roce 1995 vznikla ve Švýcarsku společnost nazvaná „Kontaktní místo pro ty, kdo přežili holokaust“, která reagovala na výzvu Elie Wiesela shromažďovat dosud neuveřejněné vzpomínky a uchovat je v rámci celosvětové sbírky svědectví o holokaustu.
Filosofická prvotina Valeriána Magniho (1642) vychází ze středověké a renesanční metafyziky světla. Zároveň jeho přístup vykazuje určité subjektivistické rysy, neboť východisko filosofie spatřuje v analýze poznávacích aktivit filosofovy vlastní mysli (egoitas).
Apologetický spis raně křesťanského autora z druhého století, obsahující jednak polemiku s kulturou a vzdělaností tehdejší řecky hovořící společnosti, jednak povzbuzení k hledání moudrosti ve spisech nepocházejících od Řeků.
Rozprava o metodě byla vydána roku 1637 v Leidenu jako předmluva ke třem spisům, v nichž Descartes vykládá své matematické a přírodně filosofické názory (Dioptrika, Meteory a Geometrie). Autor v ní seznamuje čtenáře s motivy své práce, předkládá její dílčí výsledky a nabízí k úvaze teoretické i praktické výhody svého vědeckého přístupu.
Filosofický úvod do Aristotelova myšlení. Jeho autor si volí stejné východisko jako sám Aristotelés, který v první větě své Metafysiky tvrdí, že všechny lidské bytosti touží svojí přirozeností po porozumění. Avšak co pro nás znamená, že jsme v tomto světě vedeni touto touhou? Co znamená, že nějaký tvor má svoji přirozenost?
