Matěj Lukšů (1868-1931) patřil bezesporu k nejbližším přátelům Otokara Březiny (1868-1929). Jejich vztah trval od studentských let do smrti velkého symbolistického básníka.
Muriel Barberyová píše o hlubokých věcech se svůdnou lehkostí, ironickým jazykem vypráví prostý a dojemný příběh o setkávání a míjení, o slepotě a vidění, o pomíjivosti i věčnosti. Mezinárodní bestseller / ve Francii prodáno 1 100 000 výtisků / vychází v 35 zemích. Jmenuju se Renée.
Sběratel světů je příběhem britského poručíka Richarda Burtona, jednoho z nejzvláštnějších podivínů 19. století — místo aby za svého pobytu v koloniích dbal anglického životního stylu a vyhnul se každé námaze, učí se místním jazykům, hloubá o jiných náboženstvích a ke zděšení úřadů cestuje anonymně po územích kolonií.
Základním tématem sbírky V já mě Dagmar Čaplyginové je básnící jazyk slov. Slov zbavených obvyklé služebnosti a tedy náhle jiných ve svých možnostech a proměnlivých vztazích mezi sebou navzájem a skutečností. „Jáma“ v názvu sbírky se pouhou předložkou a přetětím proměňuje ve vztahu k „já“ téměř magickým způsobem.
Kniha Smysl konců (1967) se zabývá „fikcemi“, jejich fungováním a vznikem, přičemž tento termín je používán velice široce: od textů biblických, přes tragédii, román až po vědecké teorie a politické názory.
První z dvou Mukařovského svazků obsahuje práce z estetiky, obecné teorie umění a studie věnované divadlu a filmu. Druhý díl studií je věnován teorii literatury a poetice včetně rozsáhlých historických textů a strukturních rozborů básnických děl. Oba svazky znovu dají k dispozici novým generacím čtenářů klasické práce u edic dávno rozebraných.
Když roku 1969 vyšla ve Francii tato novela, vyvolala senzaci a hned byla zařazena mezi největší díla francouzské erotické literatury. Autor vypráví o dlouhé sexuální iniciační cestě odehrávající se na tajemném, odlehlém ostrově. Hrdina je vyvolen coby milenec Luny a podniká dantovskou výpravu jednotlivými úrovněmi utrpení a extáze.
Monumentální memoáromán českého prozaika žijícího od roku 1974 v Německu Oty Filipa nazvaný Osmý čili nedokončený životopis začíná tam, kde končí jeho předchozí kniha Sedmý životopis — tedy v roce 1952. Tehdy sloužil Filip u „černých baronů“.
Petra Soukupová úspěšná mladá česká autorka se prózou K moři značně vymyká kontextu současné české literatury. V centru autorčina vyprávění je životaběh několika hrdinů: obyčejných lidí formálně propojených rodinnými vztahy, avšak lidsky vzájemně velmi vzdálených.
Netradičně vypravená dvojsbírka pražského básníka. Sbírka Dva ořechy / 10 000 piv je jakousi dvoj-knihou, která na malé ploše přináší výběr z Motýlovy poetiky. Na jednom konci je to svazek 10 000 piv, který se vrací k ostravsko-undergroundovým kořenům jeho psaní, na konci opačném je to pak jeho „postmoderní lyrismus“.
Základním rysem Soukupových básní je formální jednoduchost, ale současně s ní také bohatá slovní zásoba, čistota a vybroušenost. Celkovému naladění sbírky se poněkud vymyká poslední oddíl nazvaný Berlín.
První kniha básníka a překladatele, který knižně publikoval pouze v zahraničí. Ve své poezii promlouvá hlasem jakoby ztišeným, ale pevným a dobře posazeným. Své básně sestavuje do cyklů a označuje tyto velice úsporné texty za „poznámky“. Šlo by je označit také za fotografie — fotografie chvil, fotografie myšlenek a fotografie citů.
Knihu Kacíři, rouhači, ironikové (v současné české próze) tvoří soubor devíti samostatných studií, které se zabývají literárním zobrazením komunikace v českém církevním prostředí a intertextovým navazováním na texty náboženské povahy.
V nové sbírce Murrer zřetelně našel svou parketu v básních s epickým náběhem, ve vyprávění lyrizovaně skicovaných příběhů. Jeho dlouhé, ale i krátké básně jsou jakýmisi situačními scénáři: lyrický subjekt tyto situace „jen“ vidí a slyší a svou dikcí je destiluje do významů univerzálních.
Kniha je nevelkou studií o historii jednoho rodu, která se prostírá v době čtvrt tisíciletí, zhruba od 1700 do 1950, a zobrazuje zároveň vývoj dnešního města Blanska. Ježkové byli prvními českými průmyslovými podnikateli v Blansku, kteří zde vybudovali prosperující továrnu na zemědělské stroje, známé u nás, ale i v zahraničí.
Meditace o Quijotovi jsou torzem rozsáhlejšího edičního projektu, ve kterém Ortega zamýšlel podrobit zevrubnějšímu zkoumání příznačné projevy španělského života a kultury a pomocí jejich kritické interpretace vytěžit hodnoty, na nichž by bylo možné založit reálnou budoucnost tohoto národa žijícího v zajetí falešných představ o sobě samém.
Knížka rozhovorů Petry Dvořákové je dobrá. Proč?
Druhá autorčina prozaická kniha je opět groteskně potemnělým příběhem, panoptikem, v němž se ve dvou časových rovinách léta 1945 a léta 2005 odvíjí osud Gity Lauschmanové, dívky, která po návratu z koncentračního tábora, zjistila, že se nemá kam vrátit, že útlak a běsnění neskončily, a Gity Lauschmanové, ženy, která chce na sklonku života dosáhnout
